Život je pes a proto je nejlepším přítelem člověka

Na svém autorském blogu vás vítá

Moje fotka
Obyčejná odrostlá děvčica všestranných zájmů, co si nejen ráda hraje se slůvky, ale chce proniknout i do hloubky problémů. Takový vesnický samouk, který i pomocí fota zachycuje prchavé okamžiky. Vždyť učíme se celý život a na věku nezáleží ...

pátek 19. ledna 2018

Sluneční směna

 
Uprostřed noci
sklízím pocit
nedopita
- za oknem hvězdná síta
prosévají meteority
 
Spánek silně zbitý
odkládám ke kládám,
co v nestřežené chvíli
bez ptaní naložili
na shrbený hřbet
 
Už svítání
popadlo světlomet
a sluneční paprsek
do vrásek noci
zlehka natáhl dlaň
 
Sněhoví vlci,
co dole u cesty 
zalehli stráň,
jak hladové nevěsty
o stín se ve větru melou
 
Slunce zubatou pilou
lehounce krájí noc na vyjasněno
Každodenní směnou
slunce stále víc a více
rozzařuje nejen jaru líce!

středa 17. ledna 2018

Pomněnkové léto


Bílý motýl
z modře pomněnek
se právě na mol opil
- na lásku hledal lék
pod nebem zamračeným

I běláskům
čas od času splín
přeletí přes cestu
(Včera babočku kopřivovou
měl coby nevěstu

Teď aby hledal novou!
Prý okáč zední
bere ji sotva se setmí
pod křídla zrzavá
Holt nebyla ta pravá ...)

Radí můra ze šeříku:
Chceš-li se mít jako v ráji,
nešťastný ty trosečníku,
namluv sobě vřetenušku
- dětí, co si hrají, budete mít plnou snůšku

Také sličná vílenka
zrovna na leknínu přemýšlí,
čí že bude milenka,
když smrtihlav jak zlý stín
prolétl jí srdéčkem

Ta či ten
v každé době hledá sobě
tu jedinou květinu
Sic zlá zkušenost i neúprosný čas
křídla hodně přistřihnul,
jedna voní vždy pro nás


pondělí 15. ledna 2018

Lásky v leknínu


V leknínu noci
ztrácejí kluci
temný strach
 
Ve vlnách vášně
právě hravě a velmi prostopášně
nejeden sbírá plusy
 
Kdo chce holce pusy z lásky dát,
musí zapnout prstoklad chtění
všemu dění na akorát
 
Vždyť ve vůni leknínu
průšvih se vždy vyhnul
všem odvážným ztřeštěncům
 
Měsíc v úplňku
jenom tak milencům
do srdce kleká
 
Přes tůňku s leknínem
v světě tak jiném
mohutná proudí lásky řeka ...

neděle 14. ledna 2018

Takhle po ránu


Kozí sněm a v něm
kozel s bradkou na kolena
On marně dumá,
která pak ta vyvolená,
co tu má
královnou se jeho stát:
 
,,Vznešený majestát zcela jistě
má bílá koza vpředu
Leč její výsměch živě svedu
představit si již nyní
Navíc s budoucí tchyní,
což velká potíž, mám velké spory
 
Ono totiž,
když onehdy byl jsem chorý,
místo mzdy za dobrou práci
od ní jen a jen láci
slyšel jsem od rána
- má ušní membrána odnesla to málem
 
No a když teď stal jsem se králem,
kozí sněť přece nevezmu pod křídla!
Zato, ta černá vzadu,
co si mě vyhlídla,
má zlato v hrdle, bílou bradu,
ale je z Nemanic - no tak zase nic!
 
Ovšem ta bílá vlevo,
co stojí sice jak bukové dřevo
a její píce - no žádná sláva,
snad proto v meziroží 
téměř holohlavá
(Jinak je fakt boží ...)
 
Ta má bude královna!
Jak proutek se narovnám
a hned jdu do ní
Už rohatou hlavu něžně kloní
- napnutý jsem jako luk ...
Mňam, to byl ale trk!"
 

sobota 13. ledna 2018

Mlžný bál






Mlha tančící do údolí
kvapem drolí
probuzené paprsky
na mléčné pološero

Marně z termosky
zahřívám tělo promrzlé
Když tu hle:
Nad stromy stoupá kouř

Jedovaté atomy - nevzhledná to brož
zabodnutá do krajiny ticha
přes záporné stíny
vnadně dýchá od plamene tepla

Přese mne mlha slétla
přímo do vrboví u potoka
- tam bublavými slovy brouká
voda bez ledu píseň smuteční

Kde dříve dům
pouze komín ční plný sazí
Skrze něj si teplo razí cestu do nebes
Nejen pes ví kudy dál!

Přes sluneční jistinu se mlžný bál
rozjetý po kraji
zvolna mění v perly rosy,
co si o zem tóny brnkají



pondělí 8. ledna 2018

Hříšníci


Kaňka do oka mi padla
Pláňka, říkám si,
když od zrcadla
zpod řasy crčí beznaděj

Tak se hezky měj
na vrcholu žití!
Každé kvítí jednou odkvete
Repete víc nebude!

Vytýčeným osudem
kráčíme po ose vlastní
a čas pouze vrásky zkrásní
do půdy rozorané

I můj plamen
dohoří záhy
- pak nebude vláhy,
která by jej probudila

Z pevných paží
dnes vyvěrá mocná síla,
co hodně se snaží
zadupat rodinu do Neznám tě!

Svou vinu
ve vlastním kabátě
málokdo vidí
A přece, jsme lidi chybující!

I na tvé líci
kaňka rozpitá
dnes vzdorem se pyšní
- všichni jsme taktéž hříšní



neděle 7. ledna 2018

Na budoucnost


Popíjím víno psí,
zatímco ty jsi
jak zákon káže
u ženy (prý lokaj, páže)

Sny pohřbeny
v neústupností faktů
a tak tu srkám představy
na stavy přijatelné

Ve tmě bíločerné
nyní veď mě coby slepce,
jenž na kolébce slov
vyhlédl si krov pro šibenici

Na řetízku psici může vést
Jenže má pověst v písku pod stolem
od hodin přesýpacích
zašlapaná zcela

V temných mracích
se již bělá začátek nový
Od podkovy pro štěstí,
cos mi dal, již jen síra dští

Proto vlak zahoukal na rozlučku
Teď marnosti váži smyčku kolem krku
Co mi je víc po tvé gáži!
Do sklenic já proudem lila víno - tys sotva srkl ...