Život je pes a proto je nejlepším přítelem člověka

Na svém autorském blogu vás vítá

Moje fotka
Obyčejná odrostlá děvčica všestranných zájmů, co si nejen ráda hraje se slůvky, ale chce proniknout i do hloubky problémů. Takový vesnický samouk, který i pomocí fota zachycuje prchavé okamžiky. Vždyť učíme se celý život a na věku nezáleží ...

neděle 30. prosince 2012

Dobrou

Dobrou
mezi rty proletí
Peřina až pod nosem

Ticho
obejme vzápětí
To teda byl zas den!

Tiky tak
po stěně kráčí
Tma zamyká víčka

Do křídel
motýlů na bodláčí
Vůně luk, ta umí hýčkat!

čtvrtek 27. prosince 2012

Beze slov

Mlčí
v čase zatmění
a zločin
to fakt není
Jen úklid myšlenek

Nevidět navenek
vysavač prachem čpící,
co na plný plyn
pod poklicí čela
polyká kdejaký stín

Domlčela ...
Nejprve nesměle
prochází krajinu okolní
Pak prsty píšící po těle,
bez slova touhu rozvolní

Do románu,
kde záblesk napětí vzplanul
ve vesmír básníka
V zápětí
spánek ústa zamyká ...

středa 26. prosince 2012

Soukolí


Ve stavu beztíže
mívám značné obtíže
zůstat v realitě

Pravidelný koloběh
naruší přímý šleh,
když uvidím tě

Postačí dotyk jediný,
už z promrzlé krajiny
voní májové květy

Zmizí trable i okolí,
když protneme soukolí
já - ty


úterý 25. prosince 2012

Bez ...

Bez peněz.
je každý dnes
červík nepatrný

Bez lásky
v duši otázky,
co řádně bolet umí

Bez přátel,
stromový datel
jsi, co SOS vyťukává

Bez šatů
jen kůži nahatů
máš a žádná sláva

Bez očí
tmu si ochočíš,
do slunce pohlédneš

Bez srdce
možná máš ruce,
však zbytek pouhá lež


pondělí 24. prosince 2012

Šťastné a veselé ...


*
Když
 chladné krajky
 zdobí vlasy,
čas Vánoc asi
krajem letí
A až přes úsměv dětí
zabalí se do dárků
a v šeru první polárku
zavěsí do nebeského stromu,
v srdci všichni najdem cestu domů
...
...
...

sobota 22. prosince 2012

Procitám

Procitám
a povím vám,
nic moc!

Jen rozměklý sněhulák na louce,
co přečkal mrazivou noc,
by na slunci tichounce
se vpil do hlíny

Obraz krajiny roztátý do šeda
Ani jehněda nepráší žlutavě
A ve městě hlava na hlavě

Co ještě? To i to je třeba
a půl chleba snad postačí
Jo a vánočku vem
Co všechno nestihnem!

I kapr už ve vaně
a konečně s vodou do dlaně
pohodu nabírám

Vánoce po roce
klepají na dveře

Úsměv jim otevře ...


***


Šťastné a veselé ...

neděle 16. prosince 2012

Unikání


Prý slabý odvar básnika,
kdo ve verších uniká  před realitou
Do krásy

Duši skrytou mezi řádky
Kolem neustálé křižovatky
I trasy

Je podivínem, co vymyká se
Černočerným stínem
pro okolí

Přesto zase místo vzlyků
slova váže do uzlíku
Bílou holí

čtvrtek 13. prosince 2012

Poutaná časem

Spěchám propletená slovy
přes osnovy mříží
bez oken

Ticho neublíží
Jen další den
střídá noc

Krůček do vánoc
a času tak málo!

Náhle slunce rozehrálo
stříbrnou melodii

Žíznivě pijí
v denním jasu
krásu jiskřícího mrazu

Vtisknu okamžik
do obrazu očí

Jemný mžik,
pohádka končí
Vždyť zas musím jít

I mráz
umí teple zajiskřit


***


Včera jsem viděla proti slunci poletovat v mrazu třpytivě stříbrné vločky a okamžik jsem si fakt připadala jako v pohádce ...

neděle 2. prosince 2012

Předvánočně

Poslední lístek na jabloni
chřadne, usychá
Vločka vločku honí
a do ticha
závoj mlha pokládá

Smogem ztěžklý vzduch
V něm předvánoční nálada
neodbytně na povrch
vytlačuje vzpomínky
Až na oční práh

Čas plynul bez linky
Vše bylo na dosah 
ztracených možností
Kráčel si bez kontroly,
hezky pohostil ...

Náhle tělo bolí
A z času?
Neřízená střela!
Běl padá z vlasů
Samota oněměla ...

neděle 25. listopadu 2012

Je mi potěšením

Tak jsem viděla
u členů změnu
Má jméno ,,janela.d"

Moc ráda další ženu
vítám květem růžovým

A jako závdavek
jen pro ni malý rým
posílám do dálek ...

Ztrácíme


Slova tiše na zem v slzách kanou
Přišel jen pro na neshledanou,
s hlavou bojovníka navíc za viníka
obvinil celé široširé okolí

Ať stalo se cokoli,
pravda je vždy dvojí
Ve své každý rány hojí
a jinou zkrátka neslyšíme!

Bývá hodně vratká
a jen důkazy přímé porazí sebevětší lež
Jenže než se z hlubin vynoří
kolik příkoří člověk musí snést?

I slovo čest pozvolna mizí ze slovníku
a desatero cizí všem ,,nahoře"
a ty ubohý poplatníku daní
plať v pokoře, klidně až do roztrhání!


***


Možná malé zamyšlení nad děním kolem
Ne nadarmo bylo lidem dáno Desatero přikázání ...

úterý 13. listopadu 2012

Být tak meluzínou

Takovou trochu jinou,
co do komínů
plných stínů
a černých sazí,
melodii jasu sází

Na to tiše a bez hlesu
zavát do lesů 
sesbírané světa boly
A tam všechny pevnou holí
hezky srovnat do roviny

Proto, až kvílení meluzíny
zaslechnete kolem dveří,
pozvěte ji třeba na večeři
A nic nenechte pod poklicí!
Co je horší, než problém spící?

neděle 11. listopadu 2012

8

Osm je i nekonečno
mých díků,
něžná (slečno?)

V nestřeženém okamžiku
vystoupila na výsluní
pravidelných čtenářů

Moc nevím o ní,
tak nakukuji do snářů,
kde hledám podle jména ...

Dahliacobra
Jistě krásná žena
plná dobra

Jen pro ni kvete jiřina,
co chtěl spálit první mráz
I ona dál do nebe se vypíná

Vítej tedy mezi nás ...


***


Z celého srdce vítám další něžnou dušičku.
Lenka


čtvrtek 8. listopadu 2012

Ptám se vločkové víly


Proč mlhy zabělily
okolní přírodu?

K čemu na vodu
klade mráz skleněnou poklici?

Proč ulici
ozdobí sněhové hromady?

A proč všechny zahrady
ztrácejí života sílu?

Do dlaně odchytím vílu
v běloučkém krajkoví

Ještě dříve než odpoví
mění se na páru

Vše děje se po staru
od nepaměti

Životní koloběh
do jara přes zimu letí

úterý 6. listopadu 2012

Pro pána!

Když páni nahoře
prý myslí vše dobře,
přitahují opratě,
lidi staví do latě
a odmítají každý sten,
to právě lidským možnostem
zvoní hrana

Jsem tu a zítra nebudu
Slova obehraná
na desce osudu

Kořeny v zemi,
hlava v oblacích
Život samozřejmý
Pláč, smích,
povinnosti
Průboj i ostych
a přehršel bezmoci

Pro mocné prachem
jsou novodobí otroci,
s existenčním strachem

Do chvíle než vítr naděje
prach v duny
vichřicí navěje
A bezcenná zrníčka umí
mocným navzdory
pronikat do slabin,
zadřít motory!

Jen přeskočit vlastní stín ...


***


Ano, nejde donekonečna jen hrbit hřbet a šlapat na kole ...

pondělí 5. listopadu 2012

Zaběleno

Sněhové vločky
pomalučky,
hravě v trávě
peřinu stelou

Krajinu celou
za chvíli
chladnými krajkami 
čistě zabílí

Pak slunce před námi
rozevře stříbřité pláně,
rozjasní pohledy dětských očí,
co odhodlaně a bez zábran do peří vkročí

neděle 4. listopadu 2012

Nekonečno

Jsem nahoře
Ty vraník vzepětí
Zrak padá do tváře
a nemám ponětí
kde vrchol nekonečna

Stojím na hoře
Nepatrný bod v oblacich,
co dívá se přes moře
U nohou led a sníh
Nad hlavou nekonečno

Dívám se na hoře
Na krupobití slz
Bude, bude zas dobře
až zableskne naděje skrz
nekonečno věčného života

sobota 3. listopadu 2012

Před spaním

Usnul den
ponořen
do černoty

Zas dělá drahoty!
Má mě vůbec ráda,
říká si,
když polibek na vlasy,
ramena vkládá

Nebo že by krásná paní
nezvládala  dobývání,
když stočená do klubíčka
se nechává hýčkat
až do roztoužení?

No jo, ženy!
Svádějí navenek,
přitom spousta myšlenek
krájí ze sousta milování
Proto musí páni
něhou odkrýt oponu

Pak teprve
v rozkvetlém záhonu,
po sté či poprvé,
se rozhoří
tisíce vůní

Spolu zas na moři,
 i v rajské tůni ...

pátek 2. listopadu 2012

Konečno


Ještě žiji

Ještě vnímám melodii
smazaných vět

Pár vteřin
a nebudu smět

Přesto věřím
v gesto milosti

Polostín
zrácí stud
i tempo dechu

Dmul tep hruď
bez oddechu
spoustu let

V ráji tmy
uhořet
prý se smí ...


***


Jen taková pocitovka, nic víc ...

neděle 28. října 2012

První sníh

Leji prázdno
na dno
suchých chvil

V záblesku
sníh orosil
okno noci

Bez stesku pokosil
poslední
barvy podzimu

Mráz zas rozední
chladivou kotlinu
zimního ticha

A vítr k tanci
rozedmýchá
jiskřivé víly 

Stud v ranci,
přesto přetančily
svit hvězd

 Zimě na počest!


***


Dnešní bílé probuzení nešlo přehlédnout ...

pondělí 10. září 2012

Kam chodí láska spát

Jdu spát
do tvých snů
Budu vodopád,
co rozepnul
myšlenkový tok
na soutok
vášně neskonalé
A žádné ale
není v plánu

Křídla kormoránů
s noblesou
do hvězd
souhru vynesou
Pak asi v šest
dolů klesnu
a polibkem
ze snu
tebe probudím

Já vím ...


***


Jsou různě významné dny. A den narození přítele patří k těm významnějším a proto vše nejlepší ...

sobota 8. září 2012

Vám všem


Hlubinou slov plavu
v pletenci vět lapená
až do hvězného davu

A na udici měsíce
orosená byla sladká odměna
vavřínového okamžiku

Pomíjivé pomine,
proto upřímnou vlnu díků
posílám modroširé krajině


***


Vznikla pro lidičky na ,,Libresu", kam jsem poslední měsíc den co den díky absenci v práci mohla nakukovat a z pár dílek, co tam mám vložených, se dokonce jedno ocitlo na chvilku mezi elitou ...

pátek 7. září 2012

Po

Ticha dech
v pustých zdech
po plísni voní

Přitom ještě vloni
nikde k hnutí
a o pnutí
nebyla nouze

Vraník nevycválaný
dušičku už spouzel
a v mladé lani
vřela touha rozpínavá

Ještě vidím se
jak z okna mávám
a na římse obočí
schne ložisko slané ...

Křídla rozepnout
do vínku všem dané
Sbalíme domova kout,
do kapse vzpomínku
a ádié ...


***


Školní rok nabírá do obrátek a i když má ptáčata už vyprovází vlastní potomky, přesto se vynořila utajená vzpomínka ...


čtvrtek 6. září 2012

Větrno

Vítr mívá sklon
zavát chlad
do záclon

Hrozně rád 
i plamen svíčky zhasí,
nakukuje pod pokličky
plný páry asi

A jen co zima udeří,
neotálí!
Položí mráz do dveří
i do papučí

Pak s meluzínou
divně skučí
nad krajinou

To mrakům vypráví
o trápení i o bezpráví ...


středa 5. září 2012

Plavba po kraji vět

Tiše pluji vibracemi slov
a ztracený text je jen rezavící kov
na plachetnici poznání

A když uragán vlny nahání
z mnoha stran
a mlha slabik nespočetných
tvoří slovní sníh
padající do závěje
klávesnice,
teprve pak metelice dílko věje
do pohledu čtenáře

A možná že
čas od času zalíbí se
pánu, paní
z kliček spleti
vkráčet bose
do souvětí setkávání

Pak ve dvojici 
proplouváme
napůl snící
veletokem řeky známé

úterý 4. září 2012


Slunce hřeje
smutečními paprsky
Nevím kde je
Nápady se rozprskly
do vířivého prachu

V zrníčkách kočí
pod kůži strachu
bodá bodliny
smutných očí
bez viny

On možná ani netuší,
kolik síly dává zátiší
podaného slova
Na chvíli schoval
stráň fantazie
pod tíhu bytí

Až starosti smyje
do hvězdného kvítí
křižovatek myšlenek,
slunce a já zas budeme smět
ochutnat ze sklenek
naplněných vět


***


Báseň vznikla při myšlence, směřující k internetovému příteli ...

pondělí 3. září 2012

Lavina

Lavina ze všech stran
Slov, příkazů, povinností!

Bez zábran
ohryzává času z kostí
poslední zbytky síly

I kdybychom se prací utopili,
stejně nám víc
nepřipadne odměny!

Hned polovic
ze směny
shrábne stát na daně

A dál oddaně, v zástupu
ráno co ráno přijímáme potupu
podřízených

Nahoře peněz smích
cinká v pendreku
kejklířů tahajících za niti

Svobodě je do breku
než rána se zanítí
do krvavého vzdoru

Pak lavina
vyhřezlého moru
bolest protíná ...

neděle 2. září 2012

Jednou větou







Mlčeti sice zlato, ale při jakékoliv nesrovnalosti je lepší i za cenu menší roztržky otevřeně situaci vyjasnit a ne uraženě mlčet ...

sobota 1. září 2012

Zpěv podzimu

Nebe stýská si po létu
Ubrečené počasí
ptákům v odletu
mává kapkami

I ticho na stráni
do korálků jeřabin
 dýchlo netkaně bílý stín
plný krás ...

Zlatočervený čas
motouz léta svíjí
do paroží jelenů v říji

Pak do sklípku odloží
 večeru splín
Ze džberu zkoušíš ochutnat
paměť zkvašených vin

Pradávný mat
vstupuje do chladu
bolavých duši

Táhlý zpěv boří ohradu
Něžná melodie slzy suší....



pátek 24. srpna 2012

středa 22. srpna 2012

Máme se

Jsi, stále jsi
Možná jdeš
v procesí vět
Možná lež
vše stihla pohanět dřív
než hlavou jsi kýv
a teď rozdrcený
všechny ženy
nenávidíš
Vždyť víš!

Jsem, stále jsem
Noc i den
ve spojené nádobě,
co žízní po tobě
Po doteku,
kdy v breku
štěstí polykám
Ne, nejsi sám!

Máme se
Čas sice odnese
vosí pas,
sílu supermana,
zbělí vlas,
rozbolí všechna rána
a okolí už
nepoznáme
Já žena, ty muž
A spolu se máme!

úterý 21. srpna 2012

Poslední úplněk

O tři čtvrtě na čtyři
svlekli všichni upíři
sadu černých triček

Když světlo jde po kraji
všichni svorně lehají 
do rakviček

Louka víka zavřela
V zámku je docela
malý petrklíček

Přijíždí pasáci na koních,
v ruce kůl, v ústech smích
Oplotu staví do kytiček

V patnáct čtyřicet pět
vlka slyšet teskně pět
Nevyjde upír víc pod měsíček ...


***


Pasáci totiž stavěli ohradu a po staru zatloukali dřevěné kůly. Protože práci neodflákli, tak nějak se trefili upírům přímo do hrudi, kde lidem běžně srdce tlukou ...

pondělí 20. srpna 2012

Času pomocník

Zavírám oči
Marně
Pod víčka čas vkročil
Tajně

Přesně vymezený krok
Tik, tak - tik ...
Ani beat, ani rock,
jen praktik!

Stále kluše dokola
Co s tím?
Konečně mysl udolal

Krásně sním ...
V božském ráji
sahám na jablko ...

V tom hukot!
Sen mi krájí
zvonku křik

Je čas!
A zas
Tik, tak - tik ...


neděle 19. srpna 2012

Tlačenice


Kočka vnadně lísavá
zrak svůj přisává 
Do pohledu

A že krásná byla kost
o kus povyrost
Touhu zvedl

Stačila pouhá chvilička
omotaná už smyčka
Vůkol těla

Dlouhé, mrštné drápky
běží tam a zpátky
Má co chtěla

Nejdřív zkusila to z boku
pak u rozkroku
A zmizla pryč

S ní veškerá měna
v kapse uložená
I důvěra a klíč

pátek 17. srpna 2012

Večerní

Rozpuštěná večerem
nelehám ke spánku
V čase nesmělém
psty pozvánku
píši na kůži
znaveného spáče

S úsměvem zatouží
v odpovědi vláčet
něhu cestou ráje
Písmenko po písmenku
zvolna krájet

A dřív než v šenku
naplní plnou číši,
proplouváme v souhře
přes zátiší, přes bouře 
nadčasové
do krajiny snové ...

čtvrtek 16. srpna 2012

Čí chleba jíš ...


Odrovnaná černá vrána,
co zbělelo jí peří
Hbitě z hejna vykázána
Kdopak jí teď věří?
A co jen zkusí!

Mezi husy nepatří,
havran se s ní nebratří
a kačeny?
Také jinak zbarveny

Tu na kraji vesnice
zakdákaly slepice
Mezi nima černá, bílá
Vrána přitulila se k nim hned

A odpověď?
Okamžitě pryč teď běž,
ty pod sebe nehrabeš! 

Pak uviděla haldu uhlí,
co černě září do dáli
Vlétla  do ní  jak do truhly ...
Přece jen ji dostali!

A tak se děje zas a znova
u zvířat i u lidí,
kdo nezpívá stejná slova,
toho jiní odklidí ...

středa 15. srpna 2012

Buď pochváleno

Už i otava
mlhy nad lesy
se poptává:
Léto, kde že jsi?

Bouřlivě kráčelo ...

Den pestrosti
bronzem na tělo
i vláhou pohostil
Teď vklouzává do semen
 
Sladkými  plody
září zem
a opar z vody,
lehký závoj vil,
teplo hustí
do chladivých chvil

spadaného listí



***


Přes den nádherně, ale ranní chlad 6,5°C vykazuje spíše podzimní hodnoty ...

úterý 14. srpna 2012

„Slzy svatého Vavřince"

Sedím u hranatého stolu
na dřevěné lavici
Před sebou kolu,
vlasy volně vlající
večerním opojením

Proud nebes
rozhrnul mraků stín
a nad les
vyšlo hvězdné nekonečno
V tom ohnivé kopí
proťalo dráhu mléčnou

Oblohu kropí
Perseid roj
Od nepaměti
probíhá letní boj
Země a komety

A vítěz není!
Jen po setmění
nádherná podívaná
na útržky vlasatice
Škoda, že slunce zrána
pozhasíná všechny svíce ...

pondělí 13. srpna 2012

Perseidy




Průlet komety

Zaťatý dráp bez útrap

Přání rozsety

neděle 12. srpna 2012

1+1 = 2 (?)

1+1
Dva odjakživa

(Někdy voda živá,
jindy mrtvé moře)

1+1 jsou dvě
I to je dobře

1+1 = jedinečný pár

(Stačí však druhotný svár
a dva v rozepři)

1+1 jen jednou
A budou tři!

sobota 11. srpna 2012

Měsíční fáze



ÚPLNĚK
Bledý vděk hvězdě nejbližší

Pak ouva,
v céčku srpkem couvá 
do tmavého zátiší

Až k NOVU
a znovu 
srpkem v déčku vzrůstá
měsíční krajina pustopustá


pátek 10. srpna 2012

Pouť

Putuji slovy
přes křižovatku souvětí,
záblesk nový
nechť cestu posvětí ...

čtvrtek 9. srpna 2012

Poslední rozloučení

Smutek vlasy postříbřil
Kolik promarněných chvil
proteklo řekou času
Neviděli jsme je
Tu život zhasl do závěje
nekonečné nirvány
Vzpomínky rozdány
v nulový bod


+++


Vyhýbám se pohřbům, ale teď se rozloučit půjdu. I soused se se mnou byl rozloučit. Došel k zahrádce, cítila jsem jeho pohled, ale tehdy práce byla důležitější ... 
Pak ho odvezla ,,rychlá" a přes všechnu snahu boj o život prohrál ...

středa 8. srpna 2012

Plápolání


Vlaji svítáním 
s kapkou rosy
Možná jenom sním,
když lesy voní oparem
čerstvě polapená
v dnešní den

Slova němá
bez příčiny hlavou plavou
Z nitek pavučiny
sítě váži
a úlovek slov na pusté pláži
vkládám čile
do větných kádí

Rozpustile boj v ní svádí
o místo na výsluní
Na sto hromů
kolem duní
a pak klid
po boji

Čas na úklid

(Snad obstojí ...)


***


Odkud se berou inspirace? Dosud nikdo nevyřešil záhady vzniku myšlenek ...

úterý 7. srpna 2012

Na chviličku


Jsou chvíle rozpustilé,
i utažené do culíku,
co ze zvyku cvalem běží
či na pápěří vznášejí se

Jiné bose, chladem ojínělé
truchlí v cele bez oken,
když neurčitý času vjem
ostří břity pro alibi, 

když chvilku slíbí promarněnou
Až jiná pomine,
pak hořkou cenou vlastní měny
zplatíme i chvilkové povyražení

pondělí 6. srpna 2012

Posmutněle

Smutek zaťukal
Zamkli na dva západy
Copak hosta někdo zval?
Jenže je tady!

Neviděný, nečekaný
zevnitř obrací list
Pohled slaný
Převahou si je jist

A přesto zlato z oblohy
i dnes se usměje,
pronikne přes mlhy
do závěje slz

Pak skrz časovou osu
pronikne do budoucích okamžiků,
kde vysuší rosu
temných šlápot na chodníku

neděle 5. srpna 2012

Odcházíme


Neznatelně šouráme se k zemi
Možná vše stejné
až na pohled obrýlený
a tachometr,
co ukazuje víc než padesát

Stříbří svetr,
když listopad posílá
z vlasů jinovatku zimy,
něžného motýla
s křídli blankytnými,
co obejme tichem

Jsme zrozeni
prvotním hříchem
pro žulové kameny


+++


Báseň vznikla před pár dny a protože obsah odpovídá spíš dušičkovému času, chtěla jsem ji odložit na listopad. Ale včera do rána zemřel o pár let starší soused a tak na jeho památku ....