Růžově

Miniatůrka

Jdu na tůry

přes miniatury

do kopců vět

A konce nevidět ...
.

Spíš?

No tak, spíš?
Proč neodpoví,
když hlasitými slovy
rozvírá snovou spíž
sladkostí i děsů!?

Protože spánek klesl
do ztracena ...

A probuzení?
Chůze bosky po kamení
(Obvyklá to cena
 za rozvírání vrátek)

Do obrátek
nabírá zlost z očí

Tu polibek smočí
ústa její medem
a na břicho vkládá zlato z růži
No jo, muži!
(A my dlouho se zlobit nedovedem ...)

Panda

Není to sranda,

povídal panda

o pandemii

Proto děti s mámou,

v samotě bambusy lámou,

houštinou se kryjí

Krok rozvážný s čistou duši,

při jídle chvějící se uši

a nemiluje půsty

Nic se netrápí

při pohledu na tlapy,

kde vidět palec s pěti prsty

Kožíšek má černobílý

očka vsazená do tmavých brýlí

No panečku, panda se má!

Na udici politici

Brouzdám se v zátoce
nejasných vět
Napnutá udice
a stále nevidět
rozuzlení

Slova pění
po vichřici
Mlčet a držet směr!
Copak jsme my nevolníci
tunelů a děr?

Ve špinavé vodě
plave hejno ryb
Slova křičí o svobodě
Prý nebejvalo líp!

Fronty na banány,
zboží podpultové ...

Dneska ale hlubší rány
do duše tu blaho klove

Počítače, džíípíesky
a ta auta - rychlejší jen blesk
Zdola ale slyšet stesky
Jsme bez peněz
ač dřeme hůř jak voli
A lidé mají k sobě dál
Což fakt bolí
Čert aby to spral!

Brouzdám se v zátoce
nejasných vět
Napnutá udice
a rozuzlení nevidět

Večerem

Posloucháš se

Ticho mžiknutí
Závan v čase
i chladný stín
upoceného léta
V slaných kapkách vzkvétá
tlukot raněných chvil

Za plot pomeje vlil
a vykročil ke hvězdám
Zatím
sám ...

Platím!
Řekl stroze,
když ve Velkém voze
kříž veze ke slunci

A beránci večerem vláli ...
na temno v dáli

Posloucháš se

Po ...

Je konec

Přestupuji do rychlíku

Žádný žvanec,

pouze kmitání
pimprlíků,

co bez ptaní
plní příkazy

A jsme prý drazí

A moc,

když prosíme o pomoc

či pár kaček
na přilepšenou

Žádný háček

Jen tečka za dovolenou

v řádění budíku

Volna dny sbalené v balíku

s jinou adresou

Třeba k vám je dnes donesou ...

Neúprosný

Čas řekl dost!

Skončila dovolená

A volna skvost

zvolna klesá na kolena

Před prací 

se kloní k zemi

Zážitky se poztrácí ...

Však dnes ještě dobře je mi

Nesouměrnost

Pomaličku

Tvůj pohled lačný

vše chce okamžitě

Vyzývá začni,

vezmu si tě!

Mé oči 

ustrašené

za stud se krčí

ač chci růst do plamene

A půst nesvědčí ti,

Nastupuje zloba

Přitom pevně v síti

lapeni jsme oba!

Jiskřivě díváš se v čase

Prskavky chtíče

ulpěly v řase

Moci tak křičet!

A ruce muže

něžně pohladí tváře ...

Teď už vše můžeš

Něžný máš zážeh!

Polibek na čelo,

víčka i ústa

Tělo mi vzplanulo

Žár sílí, vzrůstá!

Jsem živel v objetí

dotyků pomalých

Vybuchlo napětí ...

Milovat není hřích!

Je něco horšího?

Nic horšího není než

pro krutou lež,

bez vlastního přičinění

ztratit práci

a zároveň vědět,

že darebáci

na bohatých postech

dál smějí sedět

Dřímá v kostech

beznaděj,

v srdci zima

Odmítám děj

se zastřeným hledím,

kde klam a sepnutá ústa

všech, co vědí

Dušičky kazí

z hnisu krusta

Rodíme se nazí,

děvče či kluk,

jinak bez rozdílu 

Pak vzhlížíme na vzory

a sobecký hromotluk

bere nám víru,

vštěpuje názory

jen aby měl víc a víc 

Nádherné 

je pole slunečnic,

co ve dne 

otáčí se jedním směrem

a kloní hlavy před večerem

A jsou jich davy ...

Duhová bouře

Za okny náhle se setmělo
Kus tmy dunivě sáhl na tělo
Mrak otřel se o jiný

Kapky jak krmíky
vpíjí se do hlíny
bez rytmu

Vtom záblesk veliký
do očí zachytnu
Vklouzává do kmene
obrovské lípy

Ruce plamenné
jak třísku štípí
staletý strom

Rozkmital ovzduší
třaskavý hrom
Mocně se rozprší

A pak klid po bouři,
když slunce pít
duhově zatouží ...

Zataženo

Až vzdušné proudy v ovzduší

zamračenou oblohu vysuší na modřenec,

slunce posadí do rohu žhavý věnec,

pod kapradí pak rodinku lišky zlaté

a hned za ně hříbky boubelaté,

v ten moment naberu do prázdné dlaně

vodu z bystřiny,

do džberu natrhám jahody, maliny,

a volna prám spustím na přehradu

Připluji k prvnímu hradu,

ve sluji najdu vchod do nejvyšší věže,

kde uchopím čas za otěže

Dobře vím jak o prázdninách letí

Čarodějka na koštěti

nestačí mu

Jó, když chytneme rýmu,

či jiné neřesti,

beze lsti pokulhává tiše

Jakpak k tomu přišel, 

že ve dny dovolené

má opratě zcela povolené!?

Sladkost

Láska je žena

Dvě těla obnažená

ve vzduchoprázdnu ráje

nacházející nové a nové jinotaje

Když nekonečno ležatých osmiček

výbuch vášně dva protíná,

zamčená už na klíček

medová ta vteřina

Jen malý krok

Ledy roztály
Ze skály řine se potůček
Za ním o krůček,
s jarním táním
pupeny pukají
Po kraji
ptačí trylek do fialek
mízu lije

Jen uvadne melodie
květů čarokrásných,
z nocí jasných
svatojánci vyletí
a nejen pro děti
volné jsou pláně,
prázdniny
a do džbánku jahody, maliny

O svaté Anně,
po červánku,
opar ve chvíli zahalí
lány obilí
Pak halali fučí ze strniště
Osiří hřiště
a o třídu výše
neposedný žáček píše o podzimu

Do jablek dozrálých
v barvách stínů
snáší se první sníh
Zabalí kabáty
ústa od koledy
Lyže za vraty
a zaváté ledy
právě roztály

Již ze skály řine se potůček


a zase starší jsme o krůček ...

Deštivo

Kapka vklouzla  do okapu

Déšť zametá suchou stopu

Slunce zahaleno

mlhou rozjímání

Časně ráno

struhou

chvátá kolotání

životadárné tekutiny

Den jako

každý jiný

I sako v skříni

netečně visí ...

Jó, to vám kdysi

maliny voněly do daleka,

na zemi borůvková řeka

V lese samý hřib

a ženy, něžné víly

Holt, bejvávalo líp,

když jsme mladí byli ...

A po nás potopa

Plakala obloha na vyprahlou zem
Ronila slzičky noc a celý den
Pak  mokré tkaničky
se v pramínek spoutaly
Na Zemi potůček

Zprvu tak malý,
že i človíček
snadno ho přeskočí,
kličkuje cestami,
pospíchá úbočím

Než zcela ho omámí
vlastní síla
Tu voda mez
překročila ...

Věz!
Kalný stín
rozlil se údolím
nejedné kotliny
A co člověk?

Člověk snad je jiný?!

Bleskovka

Tak vám brzy z rána

odtahuji žaluzie

Na sklo pleskla rána

Mraků čerň

dnes kusy ledu blije

přímo do oken

Na ovoce, trávu i květiny

bubnující melodie

vtiskla podpis modřiny

Tu zavřela se deště brána

Oponou mraků již jen lije

duhově krásné panoráma

Stáří

Poštou

Přišlo dnes psaní

Na mé jméno

V oslovení Paní,

řádně uzavřeno

v měkoučkém obalu

Maličká, ale jen trošku,

vepsaná po staru

zpáteční adresa

nahoře v rožku

I zubatá komtesa

na správném místě

razítkem pošty sražená

A v tajemném listě?

Slůvka kouzelná ...

***

Je příjemné i v době internetu dostávat psaní ...

Vzhlížíme k nebi

Vítězství peněz nad všemi,
když plení se území
srdeční krajiny vlastních dětí

Po staletí
vzhlížíme k nebi
a nechceme nebýt!
Ani živořit pod kopyty
majetné smečky

Já i ty
zdánlivě mlčky
kloníme hřbet
pro nenasytné katy
A hledáme odpověď
Snad dřív obrátíme karty
na přijatelno pro lidi

Dřív, než jediná chyba všechno poklidí

Jen jednou je poprvé

Prvně 

zadívám se mu přímo do očí

Uhne,

či ruce kolem šíje 

obtočí?

Srdce mocně bije 

do žil

Ruku do mé vložil

Poprvé ...

***

Je příjemné těšit se na poprvé
První slovo, krok, třída, polibek, setkání a najednou už bylo a vše je obehraná deska, když zase najde se jedno poprvé!
A že nevyšlo? 
Nevadí, aspoň je na co se těšit, protože příště se to podaří!

Ledově

Čekání mezi kapkami
ledové tříště
oznámí:
Možná příště

Sukýnky vločky máčí
v ztichlých kalužích,
když bodají ostny na růžích
rozkvetlého smutku

Čas balím tiše
do kornoutku
prošlých vteřin

A přišel!

Už zase věřím


***


Malá vzpomínka na chladné plískanice v dnešním parnu možná přijde vhod ...

Ježčí promenáda

Spalující den

Bez vody

Jen

náhody

sbírají kapky rosy

A on dupe bosý,

tlapky v trávě zvedá

Ostnatý neposeda,

co zrovna ty

sleduješ zpovzdálí

Ne samotář,

ale dva brouzdali

svoji tvář

ukryli v jehličí

vlastní kožešiny

Tihle nic nezničí!

Ani o maliny

netřeba se bát

Akorát

nerušit!