Relax IV

Matematická k MDD

(Odpověď na Relax III)

***

(Autor neznámý) 
Odpověď z Relax V je: RUCE často založíme 

Dvojí metr?

Večer klesá nad krajinu,

když z lesa stínu

houkání sýčka zní

Sklíčka brýlí mlha rosí

V ní kapky z hvězd

přes trní cest spočinou si

na listí

Včerejší prach 

vlhkým dechem pročistí

Pak v dolinách 

na loži mechem obrostlým

jako dým na chvilinku 

se voda snese k odpočinku

A v lese neonů,

v záhonu prostých obydlí,

smutek dlí v každém koutě,

kde na chomoutě dlužná částka

Tam spravedlnost 

prudce ruce spráskla!

A most za dluh

budoucí pro ně přístřeší ...

Ví Bůh, 

každý že zahřeší!

***

Státní dluh na obyvatele 169 407 Kč

Průměrná rychlost zadlužování 3 552 Kč za 1 sekundu
novinky.cz/domaci/303058-za-penize-na-podporu-zamestnanosti-poridili-piknikove-deky-a-plazove-mice.html

Na koho ze zodpovědných za nás všechny, co si naplno za státní peníze užívají luxusu, dosáhne spravedlnost?
 http://www.novinky.cz/krimi/303528-janouskovo-nabourane-auto-patrilo-firme-spojene-s-milionovymi-obchody-s-vzp.html

Relax III

Kdo to ví?

(Odpověď najdete na Relax II)

***

(Autor neznámý) 
Odpověď z Relax IV, jak správně odpověděla má milá čtenářka, je: Celkem na obou stromech visí 27 šišek, na jedli totiž šišky nevisí, ale rostou vzhůru

Třetí

Konečky prstů
na stůl
zvolna dosedají
Téměř na okraji bytí
rozpínám křídla nepokoje

Dva sebou kryti
ztrácí pojem
o nadčasovém rytmu
metastáze rozbujelé touhy

Čau, raděj špitnu 
a rychle na ramena nohy 


***


Ne nadarmo se říká, kde jsou dva, není třeba třetího 
Máj je máj ...

Relax II

Co to je?

(Odpověď na R I, publikováno 28.5.2013)

***

(Autor neznámý) 
Odpověď z R III - POZOR musíme dát na psa, aby nekousal

Kdo nutí?

Kdo nutí koho číst

co ke čtení není?

Proč oční píst

v zakuklení

nepřespí všechny extáze,

co do fáze očních kmitů

život mete?

Proč jen si tu, 

můj ty světe,

mozek moříš?

Kdysi Mojžíš 

lid zotročený 

vyvedl do snesitelna

Čin velmi cenný, 

přesto oční bělma

nespatřily vysněný ráj

Každý kamenný kraj

po sopečné explozi

semeny život posází

a každý plot sebevyšší

časem zchátrá

Dokud jsem,

mám sesru, bratra, pozůstalé,

mocně se rvu
a díváme se dále!

Relax I

Co to je?

(Jáma)

***

(Autor neznámý) 

Odpověď z Relax II je - POPEL oheň nikdy nestráví

Je naše hospodářství tržní?

Tržně hospodařit také rovná se:

Utrhni si lepší kus

a ukryj tajně do kapse

Že na to nemáš vnitřní zkus?

Pak je nám velmi líto,

hlavně ať máš hodně klásků!

Mlátit třeba každé žito,

 ještě inkasovat za pomlázku

Ruku v ruce s námi lež

A když zvědavý kdos náhodou?

To ne já, ale kdež!

Hlavní je být za vodou ...

***

Stačilo přečíst si: http://www.novinky.cz/krimi/303165-v-kauze-rath-pry-existuje-utajeny-odposlech-mohlo-by-jit-o-dalsi-politiky.html

Májové pocity

Čeřená voda v kaluži,
trní rozseté po růži
až ke kalichu poupěte,
co žízní po úplném rozvití

Drobné sluníčko sedmitečné
než napočítáš do pěti
mravence nadbytečné
hezky dolů z květu žene

Ve vůni totiž libují si
mšice jejich dokulata nabaštěné,
co rostlinám z životní mísy 
rády sílu sají

Stejně nám, kdo v zemském ráji
v klidu růst by chtěl,
místo mšicí samozvaní politici
vykrádají mysl z těl


***


Není dne, aby se ze zákulisí neprovalilo něco jako:http://www.novinky.cz/domaci/303045-na-hrade-si-vylepsovali-platy-mrtvymi-dusemi.html
Berušky všechno nezvládnou!

Oči ve tmě

Slovní blesk očima míří k srdci

Náhlý stesk zmizí 

a rychle se vrací

v sevření lana

Do mrtě noc rozebraná

Na útěk slabost vrhne síť

Do dlaní rosu chyť

v rozbřesku svítání,

když po proudu času

budík chvátá

Konečně den zhasl

slova v bouří rozevlátá

Velká neznámá

Usínám v náručí 

zlověstného ticha

Kdo zaručí 

způsob žití do kalicha?

Co osud může dát komu?

Kdy kat cestou zlomu

zasviští mečem

a kdy v jevišti

do pýchy svlečen

jediný zatleskáš sám sobě?

Myslíš, že život znáš

Zase tě doběh!

Jednou ...

Uhýbám v záhybech dneška,

těžký dech setiny mešká
a hyeny zatnuly čelisti

Zas kapsy si namastí
ve jménu zákona!
Lov na hyenu zatím se nekoná

Až splatím budoucí dluhy do haléře,
přes otěže pevně na popruhy
pověsím dnešní dobu!

Vždyť rozsévala nelidskou zlobu
Dnes hodně jsem malá
a na dně, díky osudu

Lituji jedinou ztrátu,
že až dojde k zvratu,
já už tu nebudu ...

EXEKUTOR

Vzdor vší jistotě

dnes na plotě hanba visí

Uvnitř mrtvý dům

Stačilo kdysi

aby mládě upírům,

tak snadno, nastrčilo kousek krku

Jiní kradnou

a banda hromotluků

zatluče u dveří bez viny

A otevřít?

Jsi povinný!

A z bezmoci slepý

Budoucí otroci

jimž úřad lačně lepí

kovový cejch bezdomovce

Pokorné ovce

zaživa svlékané z kůže

Ale pouhý nářek ti nepomůže!

***

Že k tobě exekutor nikdy nezavítá? Omyl!

Žijeme ve státě, kde se jednou rukou ukazuje na zločiny komunismu a druhou se konají ještě horší zločiny díky skulinám v zákonech, co se pro tyto účely prostřednictvím vlády zavedly.

      Co jsou to za zákony, když nezadlužený majitel musí pustit na svůj vlastní pozemek a dokonce i do soukromí svého bytu cizí hromotluky – exekutory, kteří se ohání tvrzením, že zde bydlí dlužník? Už jediné přespání zadluženého dítěte, co rodiči vypomůže v kritickém období, dává nárok na vstup! A hromotluci klidně nad hlavou bezmocně ležícímu dědečkovi, který vyžaduje celodenní péči, olepí předměty zanedbatelné ceny v okamžiku, kdy babička v kritickém stavu bojuje v nemocnici o život. Teprve po shrábnutí právě obdrženého důchodu se mají k odchodu a vůbec je netíží, že právě důchod svěřený do rukou nyní marně se bránícího a navíc nemocného potomka, co nikomu nic nedluží a jen s povděkem přijal nabídnutou fyzickou výpomoc nebydlícího dlužníka, byl tímto vlastně pro ně uloupený! (A ačkoliv potomek s první možností z vlastních skromných úspor peníze vrátí i nadále se cítí jako sprostý zloděj!)

Přitom postačilo jednoduše nařídit dlužníkovi exekuci na mzdu!(Není to žádný opilecký podvodník, co fetuje, hraje hazard či tropí výtržnosti. jen se díky zdařilé propagandě a špatnému rozhodnutí zadlužil a následně dostal do situace neplatiče. To jsou rodiče vraha automaticky také vrazi?)

     Uvědomuje si někdo vůbec, že dnešní společností nastavené zákony vlastně z obyčejných a mnohdy i slušných lidí dělají  žebráky, zloděje a v důsledku klidně i vrahy? A to jen proto, aby si mocensky vyvolená skupina mohla užívat luxusu. I vykonavatelé bezprávního práva si asi musí vychutnávat bezmoc žen a starých lidí, co se provinili jen snahou být slušní a ještě se snaží ke slušnosti přimět své blízké, co uklouzli na hyenami systematicky nastavené ploše. (Omlouvám se hyenám, které zabíjí pro zachování života a jsou mnohdy méně kruté jako paraziti v lidské kůži)

 

Dar od přírody

Naštěstí je pořád více těch, co rozumu využívají pro dobro druhých. Jen tak můžeme jít dopředu ...

Pěnivě

Miluji pěnění vody,

vzdorování rozkoše

z nesvobody břehů

na ploše nekonečna

Prosolenou něhu,

temná mračna 

do zítřka rozpršená

Voda se má ...

Květnové mrazení

Led v květnu?
Hned řeknu,
zmiz!

Chladný sliz
však neroztává
Naopak!

Popínavá tráva
prorůstá přes ústa
na podnebí

Raději nebýt,
říkám si
v májovém počasí

Co hladově láká
za okny zpoza tmy
sněhuláka do lázně léta

Bez bázně
se teplo vkvétá
do myšlenek

A vlezlý šnek
tiše se rozplývá
Protiva, oslizlý

Byl hodně zlý!

Tulipán

Tuli, tuli, tulipán

Září větrem ošlehán

zlatě ve tvém zaostření

Tuli, tuli, tulipán

Vyprázdněný do dna džbán

hlásí změny v oranžovém zabarvení

Tuli, tuli, tulipán

Vánkem jemně kolébán

se zvolna svléká do zelené

Už není, není, tulipán

Unaveně zamyká se jarní chrám

jako vždycky při švitoření vlaštovičky

Mamince

Jsi mi oporou, jsi mi vším

Jsi světlem nad horou,

však pojednou netuším

co bude dál ...

Společnou naději osud svál 

do šera bezmocných stěn

Mám nechat tě jít?

Pak sebou mě vem

Tam, na dně nekonečna

oprostíme se od citů,

zase budeš krásně sličná

a já zavinutá v blankytu mateřské náruče ...

Dívám se na účet

Jde vůbec zplatit vše zcela?

Až budeš tam, pochopíš jak ráda tě mám

a vždycky jsem měla

Smrt není zlá

Smrt je živá jako život sám
Slza smývá čerstvý šrám
pnoucí se skrz vzpomínky
Ještě zní puls, 
už schází plamínky
něžného pohledu

Do ledu slabost tělo noří
i nečitelná slova
Stojí kdesi na zápraží,
cesta nová

V tunelu zář

Otče náš ...


***


Horší je umírání ...

Nezvratitelné

Sluneční stín z úžlabin melodram

každý sám zachytí pod víčka

Na niti visí zbytečná slovíčka,

co kdysi do morku kostí rozehrála

budoucí melodii

Z neznalosti mnozí do dna piji

zcezený pelyněk, prý na změny

jediný to lék, co však šediny

ani zlost žádnou barvou nekryje

S čistou hlavou proto řekni, adié, minulost!

***

Cokoliv se stalo, nejde vrátit, jde se jen poučit prožitými fakty. Poučit, ne se do smrti trápit!

Operace v pozdním věku

Tmu před očima nezajímá

jestli strach je skutečný

Počet dní se krátí

a máti, má máma,

není sama

kdo se nevzdává

V čerstvé rose

únava rychle zmizí,

když ruce ryzí

srdeční tempo 

navrací do normálu

 Nejen to!

Máš zase cíl,

kde zdoláš i skálu

 ***

Před chviličků další paciet usedl do sanitky. Směr Fakultní nemocnice Olomouc. 

Skláním se před všemi, kdo navrací lidem ztracené zdraví ...

Snová

Kdyby nebyly sny,
zamrzla by skutečnost,
proto každý ví,
že sen je most budoucna
(Bez snění kolem tma ...)


***


Vznikla jako reakce na: http://www.libres.cz/dilo/115755-marne-sny/

Medonosné bzučení

Včelka bzučitelka

vlétla do kalichu,

kde rychleji než střelka

ve voňavém tichu

rozvité budoucnosti

bliznu pylem

od sousedů hostí

V světě širém

není užitečnějšího tvoru

Bzukot sirén

do úmoru 

polem, lesem zní,

dokud mrazem nezavře se 

pastvina poslední

Květnové tóny

Déšť šepotavě máčí

rozvoněné víly v květu,

když hlas kukaččí

ihned po příletu

nám roky vykukává

Do pampelišek oděla se

rozkolébaná tráva

ve švitořivém hlase

vlaštovek našňořených

do fraku elegance

Není nad krásný hřích

touhu z plného rance

brát do dlaní sedmikrás

a polibkem svítání 

probouzet tóninu uvnitř nás

Fosilie

Půlnoc má moc
stinných stránek,
co chladný vánek
ovívá šepotem listí

Světlo v záhybech
na okamžik přelstí
dávný šleh
černočerného nekonečna

Zem, mladá slečna
člověkem šperkovaná,
rozjasňuje vždy od rána
modrou tvář

Sluneční svatozář
dodává energii,
z které všechny biomasy
pospolu žijí

Vzácné trasy dané Zemí
a ověřené v pokolení
pokrok žene
Do záhuby?

Bohatstvím se nepochlubí
tělo opojené z vlastní moci
a jedinou chybou vypálené do kamene
bezbřehé noci ...


***


Neustále se vyvíjejí novější a ničivější zbraně, prý na obranu ...

Studený máj

Jemné mžení rosí rosu,

napitá hlína u louže klouže

a na ubrusu, můj ty bože,

prostřené talíře, co neví že

dnes návštěva nenavštíví

prázdný dům

Na špalku dříví 

chlapec štípe sousedům

Víte, stáří maří jejich snahu

a vlastní děti

k rodnému prahu

hned tak nepřiletí

Tažný pták v šedi
 sedí u komína

šťastný, že dlouhá zima

odlétla s jeho příletem

a nad květem 

mlží mlha jara vůni

Tu vyšlo slunce

a hned duha v tůní
barví věnce dětskou ručkou spletené

Kdo ví, třeba u mohutného kamene

kolem trní z květů lodě zatočí se v kolotoči

a ty jsi ten, kdo první ve vodě ruce smočí

Maraton

Průlety do nitra

náhle a bez ptaní

odročím na zítra

Pak, dřív než svítání

nakopne další den,

pozvednu oponu zbloudilým myšlenkám

Žití stává se hromadným kalupem,

v němž každý sám 

běží závodní maraton

A když se neuhlídá 

dechu tón, hned holá bída 

náruč rozevírá doširoka

Co máme, je věčná víra,

že i na žraloka nakonec

spadne spravedlnosti klec

Setkání

Čas na niti
pouhopouhý pohled zachytil
do okamžiku návratu

Zas dětsví bylo tu
na záblesk setiny
Ano, dnes jsme jiní!

A přesto vzpomínky zůstaly ...
Byli jsme tak malí,
bez starosti, plní elánu

I psí jazýček na ránu
máma něžně přiložila
a v každém květu spala víla

A my v postýlce
Je po idylce?
Kdepak, není!

Rozvíjíme se v dalším pokolení,
co mámě do náruče se sladce schová
No co, já byla zase tatínkova ...


***


V první květnový den u mne zastavilo auto a z něho zazářily tak dobře známé oči mé dávné kamarádky ...

Májové tání

Přes květ jabloně 

dívám se do výšin

Pohledem do ohně

touhu snad utiším

Je rozvitá v zelených odstínech,

po větru nezkrotně voní

Tolik, až srdci bere dech!

Zmámeně usedám pod jabloní

Mládí klam hned vztahuje paže

do myšlenek svlečených z těžkých pout

Prastarý led, co k lásce vystavěl stráže,

do země neslyšně počíná plout

Až dosáhne kořenů pampelišek

do žluté lstivě se oděje,

by v semínku vylétl do nezměrných výšek

a tam chladem bral veškeré naděje

Už se den chýlí k večeru

bez prvomájového políbení

Raději led sesbírám do džberu

Každý vztah je více než cenný!