Život je pes a proto je nejlepším přítelem člověka

Na svém autorském blogu vás vítá

Moje fotka
Obyčejná odrostlá děvčica všestranných zájmů, co si nejen ráda hraje se slůvky, ale chce proniknout i do hloubky problémů. Takový vesnický samouk, který i pomocí fota zachycuje prchavé okamžiky. Vždyť učíme se celý život a na věku nezáleží ...

úterý 31. března 2015

Dubnová idyla

 
V předstihu slunce noci na pihu
vyslalo paprsek, kde úsek
žhavého vzplanutí
Což není po chuti každému
 
Jako blesk jaro letí v tandemu
ptačího rozpětí,
aby v zápětí svěží lesk usedl pod trsy
starého rákosí tam dole u rybníka
 
Kde zvědavá štika pod vodou
zcela náhodou zaostřila zrak
V ten moment mrak
zakalil hladinu
 
Den vnořil se do stínu bujného apríla,
když místo bílého motýla 
sněhové šatičky halí všem cestičky
i díry v mostě
 
Zkrátka a prostě - dubnová idyla

neděle 29. března 2015

Březnový déšť

Březnový déšť mokří půdu
No nešť, doma budu
Ani hrábě, ani motyka,
dnes se mně prostě netýká
 
Dokonce brambory v bedýnce
jsou mi zcela ukradené
Vždyť chlad za límce
neřád vítr v kapkách žene
 
Ještě večer venku leje
na koleje plné vody
Déšť vybrečel se z nesvobody
temných mraků
 
Dopadává také na kůl
vedle oskeruše,
Celou zimu hodně suše
spolu stáli zahanbeně
 
Také ráno do zeleně
volně stéká
rozpustilá diskotéka mokrých vil,
co pilně cvičí na Apríl ...

sobota 28. března 2015

Jak je nebýt?

Černá stránka
Žlutá branka
Bílé veselí
Dva v posteli
rozvrzané

Vášeň plane
Vyjdou horu
Přes pokoru
příštích vteřin
Neuvidím, neuvěřím!

Bílé stránce
Krokům tance
Rokům ztráty
Jak je zlatý
zítřek nekovaný!

Prýští z rány
Bez krve
Vždy poprvé
A naposledy
Tají ledy ...

Jak je nebýt?

pátek 27. března 2015

Tam i tu

 
Pláčou nebeští jelimánci
Rozverné slzy v mokrém tanci
skotačí na trávě,
kloužou se v doubravě
i v bučině

Ani ne za chviličku
v modrém sklíčku
se zlato zablýskne
To paprsek ždibek dne
rozhrne na vyjasněno

Temné černo
náhle pošle vločky
do otočky větrného víru
V mžiku vánice zacelí
rozjasněnou škvíru
Den celý, domy, silnice
hrají si dnes na apríla

Ani pro motýla
nenastal zatím vzletný čas 
A to, prosím, pár sedmikrás,
též fialky i petrklíče
květem opřely se do obruče
paní zimy

Spolu s nimi
v nedočkavém rozletu
sýkorky s konipásky
přes chlad tam i tu
svižně ladí jarní hlásky



čtvrtek 26. března 2015

Přichází ráno

Nebeská fontána zvlažila dech
jarnímu rozmachu
Nejenom mech
od prachu očistil si šaty
I trávník tak trochu hrbolatý
změnil účes do zelena
v okamžiku kuropění
 
Zima zneuctěná
mrazivé své jmění
hrne pod pokličku
marných chvil,
když z hrdla tónu smyčku
kos švitořil 
pro kosici na stromě
 
Letos jaro přeskromně
ujímá se práva moci
Vzpomínáte, když co kluci
s děvčaty hrávali jste kuličky?
Tam za vraty u stodůlek ...
A děda jak byl stařičký
Těch vrásek na tváři!
 
Čas dávno smazal důlek
Jen duhová kulička
světlo probouzení odráží
přes temná sklíčka oční lupy

Opět slunce proudí do chalupy,
kde u kamen
prsty zkřehlé ohřívám 
Díky za dnešní den,
že zas přišel k nám ...

úterý 24. března 2015

No nejsou to milé zvířátka?

    Sluníčko poslední dny ukazuje sice zubatou, ale zato krásnou jarní tvář. Byla by přímo hříšná škoda sedět doma za pecí. Obzvláště, když poslední roky zanedbávaná zahrada přímo žadoní o zvelebení. Ne, nebylo třeba mě nijak pobízet. Tělo se zimním lenošením trošku otřepalo od trvalých neduhů, tak ho přece nenechám jen tak nečinně zahálet!
    Rýč, hrabě, motyku a jde se vyrovnávat slepicemi, krtkem a psem rozbouřenou zahradu. Místy přímo vlnobití křičí do pohledu z bývalé ideálně upravené roviny. Ke všemu každý keřík angreštu, rybízu i velké stromy mají odhalené kořeny od popelení všude přítomných slepic, co dneškem počínaje mají zaracha.
    Kouskem volného pletiva jsem jim v první řadě přehradila cestu z výběhu a zmenšila tak na dostatečnou dvanáctinu jejich původní životní prostor. Což se jim ale vůbec nelíbí. Jen co mě uvidí, už se za pletivem hlasitě dožadují volnosti. Marně.
    Práce jde zvolna od ruky, zatímco čas běží přímo bleskovým tempem. První odpoledne se mi podařilo pouze největší haldu navršené hlíny hezky rozdělit do obřích prohlubní a už večer klepal na hodiny. No co, zítra je taky den.
    Předpověď se nemýlila a ač studený vítr kradl sluníčku zářivé paprsky, stejně při skopávání navýšených hromad hlíny s následným rozhrabováním do přijatelné roviny mám krásný pocit příjemného tepla.
    I věrný pes Šarik si na zahradě libuje. Vždyť jsem mu nablízku a z počátku hezky v leže bedlivě sleduje, zda vše dělám správně. Sluníčko i tak prohřívá tělo pod huňatou srstí čtyřnohého pomocníka - ono mít černý kožich je v chladnějších měsících docela výhoda. Horší už v létě.
    Oproti včerejšku jsem však už o kapánek pomalejší, ale i tak se za mnou rýsuje hezky upravený terén. Pohled je to k nezaplacení. Ještě chvilku a ubíhající čas opět přikáže práci přerušit. Nedočkavý večer má zase nastartováno. Tu se podívám za sebe a pohled padne k věrnému příteli, co po mém vzoru se dal také do díla. Prostě děs: ,,Ty darebáku! Já se včera nosím po zahradě s hlínou, abych zalátala největší díry a ty mi dnes hlínu vyhrabáváš zase ven? Že se nestydíš!"
    Stydí.
    Ocas mezi nohy, hlava s čumákem od hlíny do předklonu a ty psí oči!
    Jakoby říkaly: ,,Když já ti chtěl jen pomoct s hrabáním. Že mi to ale šlo od pacek!  Podívej kolik jsem za tu chvilku toho nahrabal! A včil už si zase můžeme spolu dovádět. Tak proč se zlobíš?"
    Je prostě k sežrání!
    Nezbylo než sebrat poslední zbytek sil a pokusit se hlínu vrátit do důlků, které ten milý pejsek oproti původním dírám o hodně zvětšil ...
     Doma jsem už jen silou vůle provedla nejnutnější povinnosti. I televize dostala večer nečekané volno. Ono zmordované tělo tentokrát přešlo zcela plynule do spánkového režimu. No jo. Není nad krásný pocit usínání po dobře vykonané práci! (Ani léky na spaní nedokáží mít lepší účinek.)
     Horší, že ještě za tmy a to už ve 3 hodiny, jsem byla vzhůru. Bolel celý člověk a s ním se toho moc nenaspí . Tak jsem se alespoň při hledání přijatelné polohy kochala představou, že když počasí vydrží, mohla bych dnes na zahradě zvládnout dokončení generálky.
    Jen co slunce stáhlo mrazivě černé noci závěsy plné hvězd do vyjasněna, šla jsem pustit slepice z kurníku do nynějšího omezeného výběhu. Pak snídaně a šupky na dvůr pro dřevo.
    Ouva, co na dvoře dělají slepice? A zbytek je na zahradě! Kudy utekly?
    Šarik! Ten psí dareba se v noci podhrabal pod pletivem tak, že vytvořil díru akorát na prolezení hrabavé drůbeže!
    Udělal to proto, že včera jsem se na něho zlobila anebo aby hrabalky za mne práci dodělaly?
    Odpověď neznám. Jediné co vím je, že zahrada byla opět slepicemi zcela zdevastovaná a ke všemu jsem je zpět do ohrady hodně pracně sama naháněla. Kdo mě zpovzdálí pozoroval jak s metlou v ruce honím dokola hejno neposlušných a hbitých poloptáků, ten měl asi druhé vánoce. Ono se jim totiž ani trochu nechtělo do malého prostoru. Vždyť v rozkopané zahradě si mohly nahrabat tolik dobrot ...
    A Šarik? Ten při pohledu na metlu v mých rukou raději seděl provinile v rohu pod lesem. Pěkně na sluníčku čekal až se uklidním a přestanu se na něj zlobit. A měl recht, protože jsem byla docela dost těmi mými miloučkými zvířátky vytočená. (I slepice byly ještě vloni heboučká žluťounká kuřátka k zulíbání ...)
    Pan pes se dočkal až po obědě. Asi se mu to v té jeho psí hlavičce srovnalo a tak se konečně začal chovat jako slušně vychovaný hlídač, co hezky v leže jen pozoruje a před nebezpečím hlídá paničku při hrabavé práci ...

sobota 21. března 2015

Ve vůni leknínu

Čekám
Na jaro
Na léto
Na podzim
Na zimu

Někam
Jdu
Letím
Kráčím
Spočinu

Zahalená
Do sebe
Do svetru
Do deky
Do stínu

Hlavně žena
Jiskra v oku
V dlani něha
Na rtech smích
A vůni leknínů ...


***

Blogger mutil řekl(a)...

jiskrná ženo, do deky jatá
v leknínů vůni buď něžná, ne svatá

na rtech smích, pak políbení dej
na jaře, v létě u muže se hřej

to i na podzim a i v zimě
u muže v náručí předejde se rýmě


(Tak nádherný a trefný komentář prostě nelze nechat schovaný ...)

pátek 20. března 2015

Jarní zatmění

Svítá mezi stromy
Noc zvolna propadá se do úklony
Přesně v pase
slunečního jiskření


Pod dekou víček
dohořívá verš zasnění,
zatímco venku do kočiček
zmrzlá jíva mízu žene

Jen co ráno probuzené
otřepe se z jinovatky
do modrounkého vyjasněna,
už měsíc zpátky noc chce mít
 
Jen malá změna
Vždyť zdařilo se zatemnit
na malou chvilku a bezúspěšně 
jen ptáky v trylku na vrcholu staré třešně

Hotovo



 
***
 
Doděláno jest
Sprška vlastního potu
Nádherný pocit ...
 
***
 


čtvrtek 19. března 2015

Nádech jara


 
***
 
Bílá ve sněhu
čepička blaženosti
jara dech hostí
 
***

středa 18. března 2015

Mocná síla

 
 
***
 

Pohled od ženy
Utonutí do hloubky
Láskou vtaženi

***

úterý 17. března 2015

Pohlcení

 
 
***

Letící kapka
v zrcadlení rybníka
Záchranné kolo
 
***

pondělí 16. března 2015

Všemocně

 
***
 
Kladivo moci
Kosa si brousí kámen
Nevina sťata
 
***
 
 
 


sobota 14. března 2015

Kosí zpěv


Kosi kosí zimy chlad
Stačí se oknem podívat
na černé ptáky,
co zobáky pyšně i v sněhu nosí
No jo, kosi!

Dva zcela bosí
do louže se odvážili,
aby peří od uhlí
v nepřeberné kosí píli vydrhli
Zbytečně!

Jen zoban rozžhavený
z černé čne do daleka
Žádné změny
ani vody řeka kosům nepřináší
Je to tak

Kosi naši 
černý frak
nosí hrdě od nepaměti
Tak to bude
i s dětmi jejich dětí

pátek 13. března 2015

Zátiší podzimu


Pahýly z života,
když stařecký třes
zcela tělo si omotá
 a do nebes
cesta zamlžená

Špatná to cena
za nové ráno bez oblak 
Jak říkat si pak
 dík, že mi přáno?

Bolest přehluší
pouze tichý vzdech,
co zní jiným do uší
gongem, jenž ostrý plech
rozezní při úderu
 
V přímém směru
 cesta jediná
směje se do klína
bezmoci

Nejhorší však za noci
běsnění vzpomínek ... 
Tu čerstvý pramínek
prozurčel pokojem

,,Kdo to je?"
ptá se paměť přes něhu rosy
,,Kdo že jsi,
krásný motýle?"

Jsem pravnouče malučké!
 Ač vzdálené na míle,
protékám potůčkem
naproti pod srázem
Tepna jsem nejbližší

(Jsem jara obrazem
i podzimu zátiší)
 

čtvrtek 12. března 2015

Zamokřeně

Ťukají
Na kraji
Dnešního dne
Krátce a po jedné
Zvuky morseovky
Do taktovky
Je ukrytá
 
Kdesi tam
Šedá obloha
Kapička ubohá
Další - sedmá, osmá
I kočka mokrý nos má
Promáčený s kožichem
Po dnu tak tichém
Vítr se zvedá
Od oběda
 
Asi deštivo
Půjdeme na pivo
Orosená je sklenice
Chlad prská až na líce
Klouže vločka kapkami
Čvachtá pod botami
Krajina předjarní
 A za pár dní:
 
 

středa 11. března 2015

Křídla myšlenek

Křídla barevných myšlenek
navenek vine debatu
Tak nějak ve chvatu
blýsknou se nápady
jak z okrasné zahrady
krtka vypudit

Ten, co nemá cit,
vidí vše jednoduše
Prý dřív než začne pršet
třeba srovnat se zemí
veškeré rozsáhlé území
podzemního okupanta

A že přitom padne tráva
či rostlina tamta?
Následně okolí si ponadává
a časem zvykne si
na nastalou pustinu
bez života i adresy

Vždyť krtek mohl mít vzteklinu!


***


http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-politika/307185/klaus-provokuje-zapad-putinovo-rusko-je-obeti-ruske-jednotky-na-ukrajine-neoperuji.html

úterý 10. března 2015

Odklon z normálu

 
Hoří svítání!
V modři všech přání
touha vyniká
 
Den co den zaběhle
proletím od nikud po nikam
Všude stín od berle pomyslné ...
 
Slunce zvolna k očím sune
paprsky zubaté přes halůzky,
co v mrazivém kabátě
přežily bez poskvrny
 
Čas přeúzký,
když oči kuny
číhají na kořist
Tu ostrý hvizd naježil hřbet
Kdy, kdež ne hned!
 
Čas od času třeba
vybočit z normálu
I chleba tvrdých horalů
rád zevšední
Kolik dní máme na trase?
Čas nikdy nikoho neptá se ...

pondělí 9. března 2015

Kéž

Umírám
Zcela sám a opuštěný
V cizí zemi,
bez potlesku
 
Náruč stesku pohltila duši temnou
 
Ohlížím se
Krok za mnou,
na černé míse
kopa hříchů
 
Na vrcholu spatřím pýchu
 
Plná bolu průsvitní
Malý kousek zachytni
na ubrousek
sněhobílý
 
Světlo sílí, za ním půjdu!
 
Vidím svůj dům
V něm smutná máma
Co ta se s náma
nazlobila!
 
Její síla se kamsi ztrácí
 
Na mrtvém těle už černí ptáci
maso berou do zobáku
Byl jsem pouhopouhé zrnko máku
v tratolišti generace
 
Kéž vyhneme se příští válce ...
 
 
***
 
 
 

pátek 6. března 2015

Sněhánky

Smíšené počasí
Slunce zas stýská si
na sněhovou vločku,
co pomaloučku
nese vítr do okna

Když tu náhlá tma
zakryla výhled
Asi pyl z jehněd
rozkvetlých
barví čerstvý sníh
dohněda

A už
poslední vločka dosedá
na sněženky 
Chladný nůž
způsobil
záchvěv tenký

V ten moment ze všech sil
se slunce rozzářilo
Na sukničku sněhobílou
i vedle do bledulí
teplounce se přitulí ...

úterý 3. března 2015

Bohatí


Překročit vlastní stín
a jít za hvězdami ...
Co však s tím,
když brány
uzavřité?

Asi víte
- někdo narodí se chudý
a jiný všem navzdory či z nudy
tahá za provázky
a znásobuje sázky
kolik pokory onen vydrží

Pak amen,
když do žil
mícháme extázi
nebo když od frází začerněno
nekonečné lidské věno myslet a vytvářet

Nebyl nikdy dán jedněm svět,
co nenasytný mají chřtán
Byl mnoho tisíciletí
a nadále měl by být jen dětí našich dětí
 
***

pondělí 2. března 2015

Natěšené

Sedmikrásky nedočkavě
zimní vrásky
mechu, trávě
vyhlazují do ztracena

Slunce síly dost ještě nemá,
proto žlutobílý skvost
se sněženkami v závěsu
na balík plný naděje
něžně píše adresu

Balík někde na poště se ohřeje
než doručí ho k vám
na smutné stráně
Pak zcela sám a nečekaně rozbalí se
do květu lísek v probuzení

Zatím oči laská sněženka i sedmikráska
v rozednění plném mlhy,
co mokře šedé stuhy kolem věší
I sedmikrásky moc se těší ...

neděle 1. března 2015

Dost bylo zahálky

Nad ránem krok zamlžený
zní pianem v hloubce ženy
probuzené
Familiárně se žene krokem trav,
co rády větru na pozdrav  
ohnou se souhlasně
radostnou ódou

Za okny na třásně
pupenů vodou máčených
zrovna usedl smích
slunečního paprsku 
- proklouzl mrakem,
aby s jitřní chutí na blůzku
v čase ledajakém
vložil pnutí předjarního dne

A jestli se nepletu,
sotva dosedne
sluneční pohlazení
i do mužského rozletu,
v mžiku  z kroku ženy 
rozvoní se fialky
Dost už bylo zahálky ...