Život je pes a proto je nejlepším přítelem člověka

Na svém autorském blogu vás vítá

Moje fotka
Obyčejná odrostlá děvčica všestranných zájmů, co si nejen ráda hraje se slůvky, ale chce proniknout i do hloubky problémů. Takový vesnický samouk, který i pomocí fota zachycuje prchavé okamžiky. Vždyť učíme se celý život a na věku nezáleží ...

čtvrtek 30. dubna 2015

Mrazivé loučení

Mrazivá víla
zrána orosila
rozjařilé květiny
Teď sukničku od jíní
slzy kropí
tam kde stopy jiskrné

Aby ne!

Dnes duben končí
Tak se loučí krokem chladu
Vždyť od zítřka nejen na zahradu
zas máj vykvete voňavý
Už i neposedný konipas
o lásce jiskrnou písní vypráví ...

středa 29. dubna 2015

Zalito

 
Na květy, na žito
i do semínek si pramínek
živé vody cestu našel
Do úrody déšť se snášel
před večerem vcelku tiše
 
Zlehka přišel,
všude zalil, pak šel spát
Žádný apríl!
Bylo ho tak akorát
na zalétí všech žíznivých
 
I vítr ztich v pokoře,
když na dvoře se rozmokřilo
Jarní silou včil do kořenů
život ženů kapky deště
Ač zem chce ještě
už dopršelo ...

pátek 17. dubna 2015

Jen ať prší

,,Ťuk, ťuky, ťuky,
smíme dál?"
Kapek shluky
až sem zavál
vítr ze severu
 
,,Tuhle kapku jen já beru,"
rozvoní se čemeřice
a hned na to tulipán
nastavuje kapkám líce
Déšť je dneska všude zván ...

středa 15. dubna 2015

Jarní chvat

Na zahradě hrábě hrabou
rukou silnou, někdy slabou
Dokonce metla mete,
můj ty světe,
zimní špínu od komínů
na hromadu

Chvilku kradu
k nadechnutí
Něžné pnutí
čistí nejen oči
v jarním lese
na úbočí teplých chvil

Heleme se,
tam konipas
se zabydlil
a do rozvitých sedmikrás
už i bílý motýl sed,
aby hned letěl dále

V nekonečném jarním sále
není čas na lelky!
Zelené pastelky
chvatem kreslí odstíny
i rozvíjející se květ
Nikomu nechce se zpět do zimy ...

pátek 10. dubna 2015

Psí inteligence


   Jednou za čas každého povinnosti donutí opustit stereotyp běžného dne. Výhoda je, když opět můžete po nucené přestávce usednout za volant staré dobré Felície a ještě vědět, že auto je na dva roky opět způsobilé provozu i po místy nezpůsobilých českých komunikacích.
   Cesta proběhla přímo pohádkově - auto jen vrnělo a ovládalo se nebývale lehce. Holt není opravář jako opravář a ten salašský svému řemeslu opravdu nejen rozumí, ale provedl i poctivou práci. Což už se v dnešní době všude nevidí!
    Parkovat jsem zajela k zahrádkářské prodejně, odkud si pak odnesu brambory na sadění. Počasí se umoudřuje a tak v sobotu jdeme na to! Ovšem v první řadě musím v Hradišti povinně oběhnout úřady.
    Do osmé schází pár minut a tak se zařazuji do docela množstevně velké venkovní fronty u toho prvního, kde jsem na dnes objednaná ke konzultaci. Jsem totiž nezaměstnaná ...
   V momentě zavzpomínám jak za komoušů neexistovalo, aby byl někdo nezaměstnaný - už byl příživník a šup s ním do chládku. Anebo jak se poukazuje na skutečnost, že se hodně stávávalo ve frontách a světe div se, hlavně na banány!
    A dnes?
    Dnes se tvoří mnohem větší fronty, jenže na Pracovním úřadě. A nestojí v ní jen lemply, jak rádi někteří nadlidé kritizují. Stačí mít od dřiny podlomené zdraví, na které se invalidita nevztahuje,  přestože nemocné tělo zátěž nedovolí. Ke všemu navíc mít ještě kousek před důchodem, či pečovat o osobu blízkou? To pak je najít práci neřešitelný problém. Nebo opačný extrém: Být mladý těsně po ukončení školy, co se marně snaží získat praxi v oboru - bez praxe jednoduše ze strany zaměstnavatele není o nezkušeného pracovníka zájem!
   Pár vteřin po osmé se dveře otvírají a jak napotvoru hned prvnímu zájemci se nedaří přihlásit na terminál, kde se berou pořadová čísla. Ani bystrá úřednice s výdobytkem techniky nic nezmohla a tak jsme dostali svolení jít dál bez nutného lístečku. Výhodná pozice mi umožnila být u dveří mně přiděleného úředníka jako první. I jednání proběhlo lidsky a docela bleskově, takže jsem mohla pokračovat v nelibé obchůzce, kdy další úřad je přes půl města.
    A jeje, parčík kvůli rekonstrukci má zákaz vstupu, takže hezky dokola, uličkou doleva a přede mnou jde mladé děvče s poslušným něco jako rokšírem. S úsměvem pozoruji tu hrstičku poskakujících chlupů jak vzorně kluše vedle paničky do okamžiku, než mladá slečna z chodníku odbočila na nevyšlapanou zkratku přímo přes travnatou plochu. Pejsek se zastavil u obrubníku, nevěřícím zakroucením hlavičky vlevo, vpravo zhodnotil situaci a pokračoval vzorně po chodníku. Hezky zkopíroval roh a přímo předpisově se napojil na chodník vedle silnice. Hned mi bleskla hlavou jiná příhoda, kdy jsem v autě čekala na křižovatce frekventované ulice Malinovského na zelené povolení k jízdě a všimla si jezevčíka, co osamoceně přiklusal k přechodu, kde usedl. V momentě jak přeblikla zelená, vystřelil a u dalšího přechodu zase zcela v osamocení vzorově na červenou zastavil a v sedě čekal na ,,volno".
    Mezitím už panička stála u rohu domu a teprve tam zjistila ztrátu průvodce. V úleku se otočila, trávník prázdný, psík nikde!
   ,,Kde jsi? Jo tys to obešel po chodníku!" vzkřikla radostně jen co za keřem spatřila tu malou hlavičku se psím rozumem, co k ní právě zadýchaně přibíhal.
   Je to tak, lidem byl dán rozum, ale občas zvíře dokáže myslet líp jako člověk.

středa 8. dubna 2015

Včera fujavice

 
Sluneční paprsky se tiše rozprskly
po pokoji
Jdu se projít
Jenom tak než pod oblak
vloudí se stín
 
Od mokřin
se opar zvedá
Tam, co ptáček neposeda
si jarní fráček v louži myje
 
Zima mi je
při pohledu na krajky z ledu
rozestřené po kaluži
Přes ni vítr žene
chlad do růží - mízu tlačí do poupěte
 
Zpěv ptačí, můj ty světe,
rozezněl se do všech stran
V poledne už nepoznám,
že ještě včera fujavice
postříbřila nám všem líce ...

úterý 7. dubna 2015

Větší než otvor do vesmíru

Je větší než otvor do vesmíru,
přesto ani nepatrnou škvíru
nikde nevidí
Jen temný stín rozpuštěných vod
a život na houpačce
 
Uprostřed stojí sám lodivod
hledající v denní pračce
malý prám
a čistotu prvního nádechu

Má pachuť
zčernalé kovadliny
Byl chvilku mezi svými
než mládě z bezpečí
vyhnal krok zaječí
do lůna dravce

Teď stojí na úzké lávce
a s krví v pěsti
si cestu klestí
nepokrytě

Nedávno ještě dítě
- větší než otvor do vesmíru
Tvor,  co v zlatě či v jílu
boubelatě kráčí vpřed
Kraje, konce nevidět ...

pondělí 6. dubna 2015

Voní po fialkách


Obloha roztrhaně
ve sluneční bráně
rozjezd kalí

Zatímco šedé skály
v mlze stínů
myjí vršky,
na kopretinu
bere nůžky
kosa dravá

Spolu s ní
sťatá tráva
v leže sní
o velkých dálkách

Voní po fialkách ...

čtvrtek 2. dubna 2015

Zelený čtvrtek

Prý zelený dnes čtvrtek!
Přitom kopřivu bíle pálí
rej polétavých krupek
Vítr je odněkud z dáli
veze nedbale a rozjařile
na rozvrzaném tragači

Nastala zas chvíle, 
kdy salašští klepáči
nastupují místo zvonů,
co odletěly do Říma
Dědinou zní rachot tónů
Bábinka za oknem vzpomíná
 
Na spletené proutky,
- řezali je kluci u potoka
Na neřestné choutky,
když děvčica promoká
pod vědrem vody
Hody, hody, doprovody ...


Přeji všem svým milým čtenářům veselé Velikonoce plné sluneční pohody
Lenka

středa 1. dubna 2015

Jarní rozcvička

Sotva procitne ze zimního spánku,
hned čepýří se na kůži
Dovnitř vkládá savou slánku,
nožky pevně vyztuží

Náhlé mračno zatemnilo
slunce, světlo, okolí
Rána, o které se i dělu snilo
Komára hlad už nebolí

Zbyl na kůži tmavý flek,
vespod krve kapička
Nebyl to špatný úlovek
- prostě jarní rozcvička