Život je pes a proto je nejlepším přítelem člověka

Na svém autorském blogu vás vítá

Moje fotka
Obyčejná odrostlá děvčica všestranných zájmů, co si nejen ráda hraje se slůvky, ale chce proniknout i do hloubky problémů. Takový vesnický samouk, který i pomocí fota zachycuje prchavé okamžiky. Vždyť učíme se celý život a na věku nezáleží ...

úterý 30. srpna 2016

Dohola

 
Obzor zbarvený do červena
při slunce východu
Poslední orosená sena
celodenní pohodu
předvídají na pokraji
konce i začátku
 
Na statku kohout mladý
do ticha i do nálady
skřípe první kykyryký
Pleticha i otazníky
probuzené děti v očích mají
na pokraji nového počátku
 
Po návratu z cest
pevně časovou oprátku
nutno sevřít v pěst a jede se dál
Karneval povinností zas pohostí
všechny dokola
(Prázdniny střihli dohola)

pondělí 29. srpna 2016

Nezahálet je víc než fajn


Myšlenkové pochody
do vody právě vpily se,
přitom na míse prázdno
až na dno zapomnění

Co se se vlastně změní,
když dnes po ránu nevstanu
a jen tak vleže 
budu myslet na práci?

Aha, už se stěžeň
nebezpečně kymácí k hladině,
v níž poklidně
čilé slunce se houpe

Další ráno, co na čas skoupé,
rozebráno do minuty
- vteřiny, ty žhavé pruty,
do viny šlehají jelita

Pochytám všechny do tabatěrky,
s nimi líné lelky ze čtyř stran
a jdeme zase na to!
Celkem vzato, i nezahálet je víc než fajn

neděle 21. srpna 2016

Dá se přežít

 
Jsem v pohodě,
když na vodě vítr vlnky čeří
a když na večeři přijdou všichni včas
 
Vem to ďas,
že soused má zas nové fáro 
a já Škodou starou cestu brázdím
 
Moc dobře vím,
že ač my dva, já a ty, jsme z Nemanic,
máme o moc víc než být bohatý, ale sám
 
Povím vám, jsem v pohodě
dík náhodě, co svedla nás dohromady
zrovna, když zimostráz kvet u zahrady v květináči
 
Každý jsme jinačí,
přesto krásně do sebe zapadáme
jak klíč a zámek všech vstupních vrat
 
Snad akorát,
že roky stále rychleji letí
Vždyť už i děti našich dětí prožívají své první lásky
 
Ale bez nadsázky,
ač život běží mezi prsty
vždy dá se přežít - ať už řídký či hodně hustý

středa 10. srpna 2016

Ještě poprchá

 
 
Prší všem do vlasů
Po zádech stéká sůl
znaveného potu
 
Tu šeď protnul
výboj elektřiny
Pokaždé nebezpečně jiný!
 
Ovzduším hbitě klouže
ohnivý proužek
na cáry roztrhaný
 
Bubnů rány
šepot deště drtí
mocnou chutí obra nebes
 
Nadnes propršelo
mokré šero
do noci
 
Voda horoucí
pod sprchou z mokrých zad 
smyje chlad bouřlivého dne
 

Ani o jedné nepřestalo
To se krásně spalo!
Skoro jak v bavlnce
 
Po jabloni, po trnce
výsměšně voda šepotá,
že kapka ta i ta ztratila směr zcela
 
I s úsvitem obloha nabubřelá
kropí zem šedavou růžicí
A už se všicci na déšť mračí
 
Někomu stačí,
jiný má furt málo
Slunce škvírou na nás se pousmálo ...

pondělí 8. srpna 2016

Bouře na horách


Bloumá lesem
Bez cíle, bez elánu

Kde jsem?

Ptá se přes mlžnou blánu,
co slunce právě sňala nebi

Černočerno se nyní šklebí

Lítá saň nabubřelá 
kreslí vrásku na půl čela

Raději stočí kroky na zpátečku

Kapek broky mokrou tečku
na listí kreslí

A jestli nezrychlí ...

Do kůže kapky se zapíchly,
v mžiku promoklá do kosti

Rychlostí blesku

Ohnivá čára - hrom třeskl,
zároveň!

Rozžhavený peň hasí déšť přímo před očima

Na zádech zima, vevnitř strach,
když z čista jasna rozvine plachty bouře na horách ...


sobota 6. srpna 2016

Nezapomenutelné letní lásky

 
 
Letní lásky, ty prchavé okamžiky
- bez nadsázky, tisíceré díky za ně!

K zemi třeba se klanět, že neminuly cíl
Pak déšť ochladil křídla uvolněná
 
Chvíle něžně němá, neskutečná,
protnou-li pohledy kluk - slečna

Loutnou jehnědy rozvlní krajinu,
když měsíc rozvinul čerň do rozbřesku hvězd
 
Na stezku všech cest jiní jdou ruku v ruce
Ztracené kruhy na rybníce - žabky doskákaly

A zdali kdo zapomene s časem, co letí,
lásky ukotvené do paměti svého JÁ?

pátek 5. srpna 2016

Plán netřeba



Je dost či málo,
když štěstí koutkem
se jen pousmálo
a proutkem
švihlo do koní?

Kdy smůlu na patách
jaro prolomí,
aby holka okatá
začala žít naplno
život téměř prožitý?

Jak patrno,
není odpověď
kde já i ty denní šeď  
hltáme odevzdaně
Nikde není nic pevně dané!

Z dětských skic
poslední cár papíru
pevně držme v dlani
Stačí rozevřít vesmíru
ždibek pousmání ...

Pak náš je čas!
Pádí jak o závod
vevnitř nás
- rosný bod či den dokořán
Netřeba ani podrobný plán

pondělí 1. srpna 2016

Takhle z rána

 
 
Vlétl vrabčák nečekaně
mezi hejno slepičí
,,Co tu děláš, mladý pane,"
přes zobák naň zasyčí
kropenatá parádnice
 
Od zrní černá zvedá hlavu:
,,Jsou to letos ale hice,"
a dál stará se o potravu
,,Kokokokokokodák,"
ozývá se od hnízda
 
,,To není kuře, ale pták,
ke všemu hnusný ohyzda,"
hnedka kvokla černobílá,
co dere se tu na žito,
když napřed slastně vodu pila
 
,,Budeš samé jelito,"
šedá oboří se na vrabčáka
tupoostrým zobanem
Jaká páka,
vrabec hbitě uskočí!
 
,,Pojďte sem honem,"
volá na harém slepičí
kohout támhle od stromu
,,Kokodák, kykyryký,"
slyšet stále až do domu
 
,,Čurr, víc nechci, vřelé díky,"
zašvitořil vrabčáček najezeně
nad trnkovými keři
Pod ním vlaška unuděně
na hřbetě si rovná peří ...