Život je pes a proto je nejlepším přítelem člověka

Na svém autorském blogu vás vítá

Moje fotka
Obyčejná odrostlá děvčica všestranných zájmů, co si nejen ráda hraje se slůvky, ale chce proniknout i do hloubky problémů. Takový vesnický samouk, který i pomocí fota zachycuje prchavé okamžiky. Vždyť učíme se celý život a na věku nezáleží ...

neděle 31. prosince 2017

Osa času


O půlnoci jako vždycky dotloukla poslední vteřina
Další rok atypický končí - začíná
ohňostrojem třesku
 
Za odlesku bídy i přebytků nemalých
zavinul mokrý sníh krajinu
Do ticha
 
Mráz nedýchá víc do opratí,
když sráz od úpatí
voní fialkami
 
A my volným pádem vodopádem slov i činů
rozplétáme veličinu
všeho dění
 
Co kdy bylo, dávno není
A přece stejně jiné bude zas a zase
ukotvené v nadčasové ose

sobota 30. prosince 2017

Zaťukal rok 2018

 
 
 
 
 
Šel čas na průzkumy
- tvářil se hodně vesele,
když nejedny tukové duny
uviděl vzdouvat se po těle
 
A co víc!?
Dnes krve by se nedořezal,
kde nedávno svěží kvetla líc
- pleť zjizvená zcela
 
Skrytý i dříve pyšný sval
- peří od anděla
pevnější má proporce!
Na podzim prostě ovoce naplno dozrává ...
 
Každý má svá práva,
však zůstat nezralý, nikomu nepřísluší
Než by jsme se nadáli,
mládí kvete již jen v duši


***



Do roku 2018 přeji všem jen to nejlepší ...

pátek 29. prosince 2017

Kdy, když ne teď?


Dálava unikla mi,
když hlava krami
plula plná rampouchů
Kradmo a celkem potichu
kráčel kolem svět

Chci konečně vyrazit
- nohy stačily ztrouchnivět 
zatímco byt dřív čilý
z té nečekané proměny 
stal se prudce stísněný

Neposedně srdce v rozletu
zas a znova pláče tu strasti letité,
když kroky pevně přibité
povinnostmi bez odkladu
Plná hladu polykám slzy tvrdé

Stále věřím nadějí, že brzy dobře bude
a poletím dál než dohlédne stín koní 
Dnes nikde ani mráček!
Hladové poledne zvoní
kolikátý už umíráček?

čtvrtek 28. prosince 2017

Mezi nebem a zemí

 
Předtucha
není pražádný klam
Vždy zabrnká do ucha
než frnkne bůhvíkam
 
Kdo tajemné vlny zachytí 
rozumu do sítí,
tomu předtucha cestu odmete
na schůdný chodníček

Horší když brnkavé repete
jak plamen od svíček
sfoukne průvan od dveří těch,
co ničemu nevěří
 
Pak pech
vezme za kliku
a ze schůdného chodníku
cesta kamenitá krouží nad propastí
 
Osud skýtá mnohé strasti
- ani bohém před nimi neuteče
Díky předtuše i v kleče se dá bojovat
Ona pak připíše z prohrané partie vítězný mat!

pátek 22. prosince 2017

Sněží


Vločka každá hodně chvátá
Přímo k věži nejmíň sto devátá míří
- bělostné chmýří hledá místo skvělé k usednutí
(Na kostele od oběda vážně není k hnutí)

I krajina šedá navlékla si zimní háv
- ptačí hlasy, pestrost trav, též říční proud
sníh pokouší se uzamknout pod peřinu nevinnosti
Probuzenou meluzínu zrovna zabolely kosti ztuhlé létem
 
Zatímco my metlou metem metelici od dveří,
rozmrzelá meluzína kolem domu láteří:
Že prý zima - věřte tomu -
bez přestávek trvat má celý rok!
 
Přikyvuje Katka, Slávek i pes Brok,
když děti z úkrytu staré sáňky tasí 
Teď čtu si tu (není to má vina)
o počasí čerstvou zprávu:
 
Tepla lavina na Moravu žene se přes Čechy
Zatím jak blechy lednímu medvědu do kožichu
vločky větru do otěží
zimy pýchu sněží, sněží, sněží ...




středa 20. prosince 2017

Vlastňák






Jaksi bez citu z kokpitu
rozjetého tanku
střelil branku do vlastní sítě

Milované dítě
nikdy nezatratí matka
- zná, že cesta každá vratká!

Zvlášť, když do opratí
sáhne chtíč nebo smršť nečekaná
- rázem pryč zem pod nohama ...

Ač na kostele hrana ještě nezvoní
a květy jabloní teprve tulí se v pupenu,
přesto ticho kořenů rozeznělo srdce bolavé

Proti proudu, komu ego si plave
a rodnou hroudu nemá víc než za odpad,
tomu do zahrad ráje cesta zarůstá

Marně pak ústa špínou maže,
když nedokáže vidět pravdu zrcadla!
Láska mateřská nikde zcela nezvadla ...

neděle 17. prosince 2017

Po generace střežená

 
Na střepy roztříštěná
váza cenná,
když slepý kladivo vzal
- rozum neviděl dál
než na špičku nosu!
 
Sudičky človíčku
do vínku vloží osud
Na krátkou chvilinku
plujeme na mráčcích
blahobytu
 
Žádný cíl,
pouze být tu,
naplno kochat se bezpečím
Dnes patrno,
čas občas přeléčí i snílky bláhové ...
 
Odvážné trylky dozněly
a nejen bohové vědí,
že z mědi žádný rytec zlato nevytepá
Celkem vzato, ani gesta velkolepá
neupřímně míněná, nedosáhnou cíle
 
Každá proměna má vlastní délku míle
která závisí na zkušenostech a zmoudření
I první steh pramení v jehlovém trnu
- postačí vůle mít asi tak tunu 
a stehy šít látací!
 
Váza je rodina - ta se neztrácí
Kdo nad ni se vypíná
a bolavé střepy velmi mu lahodí,
postává na lodi uprostřed bouře
- což nikomu nedělá vůbec dobře
 

úterý 12. prosince 2017

Po dešti sníh


Na břehu deště
s přívalem neznáma
sněhové svírá kleště
ledová fontána
prchající z mraků
 
Na kůl krajkoví dosedá
- první taje blahem
Za ním šmahem
další a další nezbeda
svléká průzračnost vody
 
Řeka ranní nepohody
narůstá v běloskvoucí most
mezi nebem a zemí,
co mrazu dokáže říci dost
- chrání tím kořeny úrody budoucí
 
Mravenci, myši i brouci
se ztiší pod peřinou
blahodárných snů
Krajinu tak jinou
příští den rozepnul všem na odiv

pondělí 11. prosince 2017

Trochu nespisovně


*

Kopie opije pyje
Ijé!
Jé?
E ...


 
 

neděle 10. prosince 2017

Na popel

 
Srdce prudce vyhořelo na popel
Zbylo čelo orosené,
v rukách džber
přeplněný starým senem i otazníky
po okraj

Slova marně křičí na viníky
- prázdná je stáj
a řev kočičí
nebolí,
pouze uši drásá

Větný zásah minul cíl
- sebe sám totiž polapil
do oka uragánu,
co každou ránu
vrací bumerangem

Popel v mracích trhá čas
- žádný tandem
pro sólisty nikdy nebyl a není 
Rozmarná pýcha v nás
způsobí vždy pouze citů tlení
 
 
***

Když se dva, co se mají rádi, nedokáží dohodnout, měli by se alespoň pochopit ...

sobota 9. prosince 2017

Na terase vesmíru


Bylo mi
tak nějak jak už není,
když atomy
spustily divé hřmění

No a my
nechali oči na zlé kráse,
když domy
duhově mizely na terase vesmíru ...

středa 6. prosince 2017

Jde se gruntovat

 
Na vzpomínky sedl prach
Štíhlé kmínky tenkrát my byli
a život černobílý na vlnách rozkoše
neustále pokoušel zvědavost naši
 
Čas nyní práší stříbro do vlasů,
i vrásky na tváře - v očích sůl
Z načechraného polštáře
zůstalo klubko shrbené
 
Každého někdy dožene 
stýskání neoblomné
Zrovna dnes přišlo pro mne
při stírání prachu
 
Ta zvláštní pachuť ztraceného mládí
na jazyku vnadí a něžně laská ...
Kdesi od skal doznělo vytí
Lovit mladost v lesích - to by bylo sítí!
 

úterý 5. prosince 2017

Srdeční pravda


Láska je daleko více
než hrst penízků třpytivých
Na každého u krajnice,
skromnější než mnich,
vyčkává s nataženou dlaní

Jdeš kolem,
poslední vložíš minci na ni
a celkem v krátku
štěstí snoubené bolem
přijmeš na oplatku plném čokolády

Rázem zdoláš překážky
a do zahrady na vážky má dáti dal
usedne svit sluneční i noci kal,
Stačí s ním či s ní
směnit prázdnou dlaň

Největším bohatstvím,
kterému se klaň,
je pravda srdce ...

neděle 3. prosince 2017

Předvánoční idyla

 
 
Vánoce čumijů před dveřmi
ký řev to slyšet z pokoje!
,,Dnes robo, uvař mi oboje
- kuřátko aj špek pečený ..."

,,To víš, už chce se mi!"
Brumlá žena hodně nevrle
cosi o mlsné papule,
a hned hledá špenát v mražáku
 
Šak eště mosí na nákup,
zatímco chlap v posteli
škňůří sa jak zelí
a čumí do bedny ...
 
,,Jo a o jedný 
nezapomeň na děti!
A kdy vyneseš už to smetí,
koš má namále a zapáchá ..."
 
,,Já tenkrát myslela na krále či na prince 
s kerým bude mi jak v peřince
a líného valacha
pustila jsem si až k tělu
 
Ke všemu starů Bellu měl na špagátě,
jedny vycházkové gatě a dvě krajkové košule,
když  tak přemile prosil ňa o ruku
a včil mám ho na krku!"
 
,,Dřu sa jak hovado," brblá zas sobě chlap
,,A ledva dondu dom
na chvílu spočinůt, už klapy klap
stará spustí mocný průd výčitek
 
Co su já dobytek,
spíš kus pořádného debila!
To byl vkus sebrat si toto za manželku!"
(Vzato v celku - klasická předvánoční idyla ...)


pátek 1. prosince 2017

Chtivý rozum


Uprostřed lidí ztracený
rozum chtivý bez ceny
neustále hledá a slídí
po kanále přepychu i kýče

Nikomu není do smíchu,
když ikonu biče
ráno zamlžené
ostnatou bránou žene

Cesta ušlapaná
pro někoho nebyla a není
Pak švihne rána po temeni
- pouta na rukou,

v srdci mřížoví,
což pevnou zárukou,
že nikdy nikde nepoví
pravdu o lži prolhané
 
Kdo se jednou dostane
mezi vlčí smečku,
má sice velké plíce, přepychový byt,
však na zpátečku více nikdy nesmí výt ...
 
 
***
 
 

Třeba:                                                                                                                                                      https://www.novinky.cz/krimi/456398-tuhy-komarek-a-slachta-se-pred-vanocemi-sejdou-u-soudu.html

čtvrtek 30. listopadu 2017

Kopat kolem sebe není řešení





















V bezmocné zlobě se dělají různé věci

úterý 28. listopadu 2017

Netočte se zády k rodině


Netočme se zády k rodině!
Žádná jízda s kamarády, 
pravda ve víně či mamon v penězích
nikomu nepřinesl pravé štěstí
Kdo hřích balí si do domu,
ten postává na rozcestí
sražen k prázdné zemi

V kůži telecí kdo bloumá nad věcí
a odmítá pravé ceny života,
tomu osud zamotá každý chybný krok
Všichni jich děláme bezpočet!
Jeden nad sebou hůl rozláme,
druhý plní čet slovní bouří,
zbytečná i hráz bobří!
 
Vždyť každé, byť sebevětší tele
čas mele
na starého býka!
Těžko se pak přes srdeční šrámy,
přetěžko se vzlyká
nad hrobem odstrčené mámy ...
 
 

pondělí 27. listopadu 2017

Nenech oko dlouho slzet









Každý jsme zcela jiný
Jeden sází kopretiny,
zatímco druhý je rázně kosí
bez kapky rosy pod okem

Nikdo není prorokem
nad kolíbkou právě zrozeného času,
co neváhavě mění pusu
z úsměvu do zamračena

Život je směna plná chvatu k nezvládnutí
se spoustou vůní, chutí,
nečekaných zvratů
i šťastných záblesků

Vyjdeš na stezku,
dálnici máš před sebou!
I pod sluncem ruce zazebou,
když zářným dnem šlehne blesk

Pak stesk vezme tě do reje,
kde lidské pomeje
čpí do daleka
Jeden na zem kleká, jiný tasí meč

Pouhá řeč nikdy nestačí
a protože každý čin
odměněn po zásluze,
nenech oko dlouho slzet ...

neděle 26. listopadu 2017

Jakpak a jak pak?


Synu, jakpak se žije
v kůži zmije,
která si do bytu
nevpustí soucitu ni ždibek?

Před víc jak rokem mámě řek:
,,Je to tak, už nejsem darebák,
já změnil se z gruntu,"
a první puntu grófsky platil

Následně nablil
prapodivné pohádky
z čertovy zahrádky
- jedové rohy nad čelem

,,Syn ubohý," říkala matka
a chtěla být víc než přítelem
Vždyť k srdci vrátka
ještě dnes má dokořán ...

Jen sebe vnímá nenasytný chřtán,
co má se k dílu
- kde zmaří mu plány
tam dští síru, chudák uondaný

Matky necítí zášť
Pouze z mlhy plášť
od vlastních slzí
svírají v kruzích otevřené náruče

Nezdárný syn vpřed se žene
a rázně ptá se na účet:
,,Mámo, je mi známo
žes nebyla svatá, tak přijmi vzkaz a plať!"

Ach, kolikátá znovu a zas říká: ,,Ať,
horší by bylo, mrtvé svírat tělo v náruči!
Vždycky je naděje, že někdy dospěje
- život i jeho jednou poučí . . ."

sobota 25. listopadu 2017

Kyvadlem již osud kývá


Od nikam po nikam
ostošest unikám
před plevelem hvězd
Zplodit je tak snadné!

Nejedna zář pod zem spadne
Pak prázdná tvář
a díra zírá
na mateřský žal

Asi neví to!
Proto vzal
kopyto vola
do svalnatých dlaní

Můj synu, máma volá,
zatímco on na ni síru chrlí
Bolavá stojí pod kopulí
bez kříže

I na loupežného rytíře
čeká řeka
spravedlivá
Kyvadlem již osud kývá ...

pátek 24. listopadu 2017

Cožpak víc nedokáže?


Kráčí stezkou temnoty
Křik ptačí značí,
že on i ty
hodně sám
 
S vámi hurikán kácí lidi
Je k zbláznění,
že ač sraženi prachem metelic,
ostatní vidí víc než nos vlastní
 
Konečně sám zhasni
sebestřednou slepotu
čnějící v klapotu srdce z kamene
a přijmi ode mne lásku mateřskou
 
Tu, co jde stezkou prošlapanou
Možná trochu stranou,
ale vždy nadohled!
I suchý led občas klouže
 
Ach, můj bože,
vždyť byl tak nevinný!
Dnes trny a bodliny
kolem sebe háže
 
Opravdu víc nedokáže?
 
 


středa 8. listopadu 2017

Mlha

 











Rozhozená přes temena hor
Jak neživý tvor plný sazí
se kol očí líně plazí až do úbočí
 přes vršky stromů i hroty skal
 
Na zdech domů
již vlhký kal plísním pasti líčí,
zatímco od jehličí slzné kapky
přes zahrádky vysílají SOS
 
Kéž už dnes zatoulané slunce vstane
a žhavý jeho vele plamen uhasí
mlžný chlad rosy nechtěné
A né, že ne!

neděle 29. října 2017

Vrbové usínání



Zbarvená podzimem
vrba na tak jiném
rozcestí drze stojí
- haluze k ostrému boji
vykasané ...

Sluneční plamen vyhasíná
v čase, kdy natěšená zima
v nebeské base kroutí
poslední mrazivé proutí
do koštěte

Jím chladivě smete
poslední list na jívě,
jasanu, třešni i jabloni
Právě dnes po ránu větrem se rozohní
a zcela dočista ve chvíli vybílí každičký kout

Vrba bezlistá tak do snů
klidně může vplout
Do snů, kde Vesnu 
v objetí bude brát
- jako již tolikrát

pátek 15. září 2017

Padá do stínu

 
Smutek podzimu
padá do stínů
všech zákoutí
Potěší, zarmoutí,
pro pěší
čeří louže
 
Ach, můj bože,
o rok jsme zas starší
- pokrok straší neučené
Na štěstí vše není černé, ba ani bílé
Vždyť tóny roztomilé
kreslí listy stromů
 
I bouřných hromů
čím dál méně
a teplo v ceně nejvyšší
stane se, když chlad nese
ze skříní kabáty
No a ty?
 
Smutek podzimu
házíš do stínu včerejška
Jaká škoda bylo by promeškat
zármutkem třeba jen jeden den
...


pondělí 11. září 2017

Pohled přes oceán


Padl splín až tam,
do rozervaných pavučin
Neutrhneš tulipán,
kde procitlo ráno,
a kolem vše rozedráno do morku kostí

Krokem hada, s lehkostí tanečnice
se do životů vkrádá
,,Irma", co víc a více  chce pustošit
Srdci hurikánů odjakživa schází cit,
stejně jako strategie bojových plánů

Vichr střemhlav bičuje koruny stromů,
střechy domů, nahlédne do příbytků,
ani suchou snítku neponechá náhodě,
když po vodě ukáže se dílo zkázy
Obraz přírody hřeje, ale i mrazí
 
 
***

(Jen málokoho ponechaly v klidu zprávy o řádění hurikánu, kterému dali jméno Irma ...)

sobota 9. září 2017

Nejen prvorozenému











Noc co noc mám tě plnou hlavu
Noc co noc přes únavu
myšlenky šlehají ze všech stran 
Ze sklenky nekonečna bolest piji
a zcela zbytečně se ptám:

Osud bez příčiny sype ironii z divočiny možností,
či od kosti zbytek masa a spoustu vin
háže lidem pod nohy?
Jsme jen páže ubohý či sobě každý král?
Kdepak syn se mi zatoulal?

Ještě včera uzlíček bezmoci,
kterému nejen proroci věštili,
že za chvíli překoná sám sebe
Dokonce i tebe, mámo
Teď neznámo kam, šel

Z dětství zbytkový pel
třepe křídly srdečního svalu
Kosti zřídly a do obalu
čas tepá za vráskou vrásku
Vteřina velkolepá na posledním zmrazku klouže do stínu

V srdci modřinu i naději má každý kdo má rád
Je nekonečný prstoklad osudů!
Až jednou nebudu či na pokraji zhltne ho samota,
jistě zavzpomíná stejně jako všicci ...
(Taktéž mladá vína dozrávají ve vinici života)

pátek 8. září 2017

Jsme svůj host


Musím,
říkáš si den co den
Pak husím pochodem
stejně jako ty, i on
kráčí v davu

Neslyšný amplion
přes únavu
chrlí staronovou muziku
do vyšlapaných chodníků
v sále světaběhu
 
Nostalgie podzimu
právě zbytkovou něhu
prostřela do rýmů
blikajících hvězd
Pro tebe holoto!
 
Jen proto, že ze všech cest
nejhezčí vždy první chodníček
mámou prošlapaný
Z ležatých osmiček
pronikají spamy do všeho bytí
 
Zdalipak kdo kdy chytí
do vlastní dlaně včerejší listí?
Ač stále na čekané,
přesto čas tříští minulost
Každý jsme i svůj host ...

neděle 3. září 2017

Noční sprška


 
 

 
Zima mi je
- déšť za okny myje
včerejšek,
zatímco neplacený šek
mrazivě hledí
na náledí příštích kroků
 
Rozkvetlý trn v oku
přes srdce bodá
slůvko - škoda!
Škoda všech slunných dnů,
kdy ve stanu rozepnul
milování tam pod strání zralých třešní
 
Čas dnešní totiž do bytu
tupě vrací realitu
že s prací hned tak seknout se nedá
Leda až napřesrok,
až tvůj ladný bok rozvlní obilí ...
(Což bude za chvíli!)
 

pátek 1. září 2017

Konečně

Vysušená do kořenů trav
letošní je louka
V ní přesmutný splav
poslední kapkou brouká zurčení slzí

Kéž, prosím, kéž déšť drzý
místo rosy zkosí
vyprahlou zem
objemem napité houby!

Vrzavé klouby právě hlásí,
že počasí čeká zlom
V dálce zvon naděje
se směje na budoucí košík hřibů

Vítr již do pohybu prohnul stromy
plné žloutnoucího listí,
zatímco blesky, hromy
cestu čistí vydatnému dešti

Mokrý je štít i vlasy rozcuchané,
když kapek pirueta
vášnivě hasí plamen
vyprahlého léta ...

středa 23. srpna 2017

Čtyřicet


Čtyřicet
Čas babího léta
U nohou svět
V hlavě pirueta
nesplněných přání
 
Na holé pláni
v rouše Adama stojí
a ohlíží se zpět
V boji čtyřicet
nic neznamená!
 
Přesto ústa němá bolest křičí,
když trn bodláčí
vyrypuje
Co je moje?
Má dáti - dal!
 
Čas spočítal
konipas pod okny,
když do tmy den uvadá
Léta mladá šero pasou
Mezi rosou květina
 
Do klína
usedl paprsek
ranního svitu
Mimoděk silný dech
právě do dlaní chytl
 
Vždyť je mu čtyřicet
- nádherný čas babího léta!
U nohou leží celý svět,
v hlavě roztočená pirueta
příštích přání ...

pondělí 14. srpna 2017

Díky, že tě mám

Před sebou šedesát, jak ti je?
Přestaň se ptát!
Kdo se dožije
pouze ví,
že koláč medový
má zcela jinou chuť

Tělo rtuť
s teplotními výkyvy,
no a vy nemáte čas
Vosí pas - hrneček z porcelánu,
z něhož k ránu srkám čaj
na pokraj dopití

Život na niti neřeším
Ořeším šediny
barvím do hněda
Že svět je jiný
už dávno aj děda
pravili

Že víly tančí, i já vnoučatům
povídám, když rodný dům
k návštěvám děti zvolí
Vzpomínky potěší, bolí
Kamínky pro pěší
raději na zem házím

V naději všem nesnázím
vyhnout chci se oklikou
Vždyť se včerejší kolikou
odkráčelo hodně sil
Ještě že orosené čelo
přítel do pohody osušil ...

pondělí 7. srpna 2017

Vrba statná

Vloží bolest mezi stěny
dřív než rozum okleštěný
zatne drápky do skořápky
včerejšího kolotoče

Na bezpočet narážek
jede auto z garáže
Motor plane,
takže vpřed!

Snad nezůstane
nikde vřed,
co prostřel by se
v útrobách jak tichá smrt

Končí mise
po dobách,
kdy mladý prut
svižný byl a ohebný

Hrsti sil den po dni
čas hází do nenávratná
a z mlází
dnes ční vrba statná ...



úterý 1. srpna 2017

Mraky se ženou

Sedí máma mezi mraky zasmušile,
zatímco jeho kroky hodně čile
obchází ze slinami na jazyku
 
Jen co z nesnází chytla kliku,
již piják k ní po stéble šplhá
- on róbu svatební, ona ta druhá ...
 
Ne, nedá dnes kůži svou do trhu,
ač s noblesou prý jen pro ni růži utrhl
- sluneční zlato skrývající bodliny!
 
A chtěl za to
nic než slzy máminy
a ten velký dům - co chce a taky ne!
 
Přes vzpomínky zavine
 své holátko do náruče
Uběhlo tak krátko a svůj účet předložil
 
Krev do žil mraky žene
- srdce obnažené pláče slova
Snad slunce tu bolest schová ...

pondělí 3. července 2017

Pročpak netančím

 
 
 

Novou střechu dávno zarůstá mech
Kopec spěchu dříme na bedrech
- všichni kradou chvíle k zastavení!
 
Za ohradou s klusem koní
mládí rozběhlo se nekonečnem
- po vlastní ose či na lanu vlečném ...
 
Svět dnes patří jim
Tatam je rodná ves či mámin splín
- práskl čas bičem přes zarostlé pole!
 
S petrklíčem stráně holé
vždy lačně teplo barví na zeleno
- pak to začne!
 
První seno, maliny,
prázdniny, dovolená
- čas nemá času nazbyt!
 
A můj byt šeptá dál vlastní stín
Za okny karneval
- proč vlastně netančím?
 

sobota 1. července 2017

Stop všemu stresu


Prázdniny!
Opar v lese,
třešně, jahody, maliny
Přesto nejspíš najdeme se
u vody či u babičky
v kraťasech a s třemi tričky

Nabrat dech,
když průtrž s bouří
plány boří a my
pod střechou
s neplechou
se zakuklíme

Pak při houpání
v klidu sníme
o stinné stráni
plné mlsek,
zatímco pejsek
zase kotě honí

Kotě smíchy prská na jabloni,
pes pod ní štěká nedočkavě,
že času řeka
zrovna právě
zvolna plyne
přes letní hrátky

V řece časy stinné
uzamčené do oplatky
plné medu
a před dům
už ceduli nesu
Na ní nápis: STOP VŠEMU STRESU!

sobota 24. června 2017

Kdyby se nesetkali

 
Přibil jí cit k zemi
Teď chce se zmátožit,
proto vjemy
do slov vkládá,
zatímco záda
hrbí hřbet
 
Beru drobnohled
A věru, je na co se dívat,
ač nikdo nekřičí: ,,Vivat!"
Ve smutné křeči srdce se chvěje
Prý na Cyrila a Metoděje
pro něj ryla děj příští
 
Dnes činy tříští
a všem posílá vše krásné
Čas je přesila,
co zhasne hrot minulosti
Jen škoda, když postih
účinkem se mine
 
Voda i ticho je zcela jiné!
Don Quijote totiž dobojoval
I tak pražádný val
nikdy nezavalí city zcela
Vždyť kdyby se nesetkali,
nebyla by nikdy celá ...

pátek 23. června 2017

Všichni přes palubu

Hřmí bouře na moři
Zlí, i ti dobří,
skáčou přes palubu
do podvodního klubu
k veliteli,
kde žralok velí
mihotavé drobotině

Jeden plave,
druhý líně
tělo válí podél skály
v příboji, zatímco třetí
se moc bojí,
že do zajetí chobotnic
jako nic ho vlna žene

Čtvrtý, tělo obnažené,
panděro jak vodní kruh
Pátý, nebezpečný dobrodruh
Šestý, ze sedmé slečny trhá šat
Osmý, jen podívat chce se
jak v životním plese
jiní rvou se o život holý
 
Plnovousem devátý skolí
žraloka, co od oka
desátému maso trhá,
což je vzpruha
pro nekonečno trosečníků,
kteří na chodníku života
svou cestu hledají
 
Tatam je slota,
po kraji prostřel se svit
denní stálice ...
Kdo odmítá pochopit,
že i zlaté střevíce sedře čas,
ten osudu na pospas
vratkým krokem kůži nese
 
Marně nad úrokem
pak zlostně chvě se 
Je až s podivem
kolik lidí kladivem
trefí na hlavičku,
zatímco zbytek sobě smyčku
váže kolem krku - tolik nedouků?

středa 21. června 2017

Od stěny ke stěně

Od stěny ke stěně
Oči - zlé štěně
Ústa - vřelý jed

V pokoře celý svět
u nohou jemu leží
- snadno z výšky všech věží
bičem práská

Na co cit?
K čemu láska?
Stačí močem potupit
stébla vložená přes cestu

A už je žena,
ač teprve vede ji co nevěstu
- tu panenskou lež!
A ty běž, nevděčnice!

Ode dnes nikdy více
nejsi mi pes
a já ti syn ...

Co s tím!?
Jak plout s rozvrzaným prámem?
Rodiče ani děti nevybíráme

Jsou jací jsou!
Se stejnou či jinou adresou
- to nikdy není oč tu běží!

Krev se pění a bolest v srdci sněží, sněží, sněží ...

pondělí 8. května 2017

Květnový východ slunce na Salaši












Foceno 8. května 2016 v 6 hodin ráno ze zahrady ...