Život je pes a proto je nejlepším přítelem člověka

Na svém autorském blogu vás vítá

Moje fotka
Obyčejná odrostlá děvčica všestranných zájmů, co si nejen ráda hraje se slůvky, ale chce proniknout i do hloubky problémů. Takový vesnický samouk, který i pomocí fota zachycuje prchavé okamžiky. Vždyť učíme se celý život a na věku nezáleží ...

pondělí 24. prosince 2018

První je vždy jen jeden




Vzpomínám, tak ráda vzpomínám
na ty chvíle,
kdy čáp v srpnu přines k nám 
děťátko roztomilé


Bezmocný uzlíček - nejhezčí měl oči,
smích i pláč stále na krajíčku
Náš byl svět - syn neúnavný kočí!
První slůvko, krůček a běžel mámě pro kytičku...


Ve dvou letech čáp znova mává křídly
- malý bráška křičí z peřiny
Chvilky s mámou náhle tak prořídly
- už nikdy, nikdy nebude on jediný!


Čas kráčel bezstarostným krokem
- plný štěstí, her i vzdoru
a náhle pátým rokem
z kolíbky sestra křičí do úmoru


Brzy na to, táta opouští rodinu
Celkem vzato,
život na poušti ve stínu všeho dění 
také není k zahození - vždy mohlo být i hůř!


Ze synů dávno muž, z dcerky žena
a já čas od času klesnu na kolena,
zpytuji svědomí - vracet zpět však nechci nic
Bolest kus srdce odlomí, ale co mohla jsem dělat víc?


Být mámou i tátou zároveň
je jak stromu vzít kmen i s kořeny
Všechny mé plány sraženy
do bodu zlomu - snad jednou i nejstarší najde cestu domů...



***


Žádná máma své dítě nepřestane mít nikdy ráda - jste navždy mou součástí, i když kráčíte každý vlastní cestou

neděle 23. prosince 2018

PF 2019


V dnešní předvánoční den 
ze srdce přeji všem
konec stresu i shonu,
také nechť cestou domů 
jmelí nad námi
všem radostně oznámí
klid, pohodu, lásku
a hlavně zdraví,
které tak často v sázku
dáváme v práci

Dětem ať sněhuláci
v tom mokrém čase
mávají zase 
na pozdrav metličkou
a pod smrčkem či jedličkou
splněná přání 
všem k mání
budou bez rozdílu
Hlavně nechť v míru
další rok dokončí každičký krok

To vše a ještě mnohem více
přejí dvě postarší salašnice

neděle 2. prosince 2018

Prosinec


Jedu mezi sněhem rozhozeným do krajiny
Pod hlučným jezem tok tolik líný
kryjí krystalky ledu od pohledu
spečené do sebe


Ještě ne, ještě tolik nezebe!
Zatím se jen paní zima rozpomíná
na prošlé časy, kdy běloučké vlasy od anděla
úplně a zcela pohltily stromy i zákruty cest


Na dávnou dobu, kdy větrná pěst měnila podobu
nekonečným pláním - obraz bez jediné rýhy!
Pihy fabrik, skladů i prosolených tratí
jí zcela hatí plány dneška


Vypnutá fleška ztracených časů,
když právě sníh spásl poslední ostrůvek černě
Přesto je zřejmé, že nevinnost krajině dlouho nevydrží
Trny z růží lidského blahobytu tam i tu vybírají neodpustitelnou daň


Jednou si i zemská dlaň
plná nevyléčitelných mozolů praští do stolu
A pak člověk volný, bez zákonů a přemrštěných pák,
opět začne od píky a snad z čistého nebe uslyší zazpívat i slavíky


*****


mutil řekl(a)...
po sněhu opět památky není
zakryté pole je zas v oblasti snění
jen industriální pihy na tváři kraje
příroda povstane, globálně zraje
pak homo sapiens bude se divit
že už ho nebude Země chtít živit

Je aby nějací slavíci ještě zbyli.


středa 28. listopadu 2018

Je stále těžší čas na bedrech nést ...


V noci viděla jsem minulost
Šla kolem, jen zlehka mávla rukou

Teď mám na ni zlost!
Proč život není se zárukou?

Kdyby byl,
hned podávám reklamaci
za přehršel promeškaných chvil,
co do svědomí se občas vrací

Ač děláme vše, co důležité
přesně v daném okamžiku,
i tak mnohé činy slzou myté
stále ještě sedí u milníku prošlých cest …

Je stále těžší čas na bedrech nést
Vždyť i maličkost, co srdce těší,
na pelest znaveně častěji lehá si
- stáří o žezlo se hlásí

pátek 3. srpna 2018

Děkuji, že jsi byl

Na břehu moře oře
říční proud brázdy
přes hrazdy kamení
Nic není jako dřív!

Do oliv tekla řeka od pramene
a přesto dnes už nevzpomene
na kamínky, co tak sladce 
ve studánce zrodu 
vodu čeřily

Ještě před chvílí
rybář v tůňce sumce 
táhl na háčku
a v houští pro kačku
kačer vyzdobil se peřím ...

Kdo zpátečním dveřím 
zámek zamyká?
Až potkáte viníka, 
dejte ho za mříže nejmíň na sto let!

Teprve pak potíže,
co srdce mrazí,
ode dna se odrazí
a přesně v novoluní
život vstoupí na výsluní smrti

Vteřina - osud krutý,
vzal mu chůzi po nerozvážném skoku
Plný deziluzí tolik roků (!)
pro nás tu žil

My na pokraji sil bědovali
a ON - utrpení znalý, pomoc rozdával
Kdo Mirka znal, ví že došel dál, 
než leckdo z nás 

Nastal čas rozloučit se s tělem
Byl a jsi přítelem i rádcem,
přesladce nyní pluj řekou podsvětí
I má duše jednou k tobě doletí …


***


Věnováno památce na Miroslava Rozuma, kterému po návratu z vojny jediné chybné rozhodnutí vzalo možnost chodit a přesto se dokázal s nepřízní osudu poprat jako málokdo. Velké díky patří všem, kteří mu stáli po boku, obzvláště jeho mamince a synovci náleží neskonalý obdiv ...

středa 31. ledna 2018

Nikde steh


Rozedraní na tisíce střípků
myšlenkami v nejtajnějším sklípku
bloudí den co den

Rozveden - rozvedená
Muž a žena,
co vztah neustáli!

Všechna rána slunce pálí
na vlas stejně
- samozřejmě, že tomu tak není!

Děti právě přebírají vysvědčení,
rodina vzpomíná
- na tolika místech!

Není steh, co zašil by
veškeré pochyby
na cucky cupované

Těžký kámen jak zimostráz v čaji
krájí vzpomínky z nás
do ztracena

Ono myslet se má
před tím, než nad hlavou
čas vin bránou krvavou vztyčí prst

***

Žít a vychovávat děti po boku životního partnera je přímo nadlidský výkon - chce to hodně tolerance a síly. Je tolik nás, co nezvládli ...

pátek 26. ledna 2018

Nekonečno cest

 
Bloudím lesem v rozvalinách stínů
- netuším kde jsem
Ale když pominu mohutné skály,
co odebraly větru vítr
a letité stromy, z kterých domy
ještě nestojí, pak spí tu
mohutná řeka v pokoji pramínku

Vzpomínku na matku Zem
pod srdcem nese si,
když bez adresy putuje dle rozvodí
Vodopád kadeře přes keře rozhodí,
do kaskád vrhne se bez hlavy
- každý proud toulavý do oceánu rozkoše
si zdárně prokouše dávnou trasu

Mé díky patří lesu, dešti i sněhové bouři
- oni tvoří stálé jinotaje v sále zázraků
Zrovna dneska taje sněžný běl 
do země, do mraků, i do těl semínek,
kde života pramínek
vzkřiknout chce zrození ...
Bloudí lesem, kde nic není jako včera duše má osiřelá
 

čtvrtek 25. ledna 2018

Za pár dní

Protiklad poloviny národa
pak neshoda v debatě,
co má tě složit k zemi
Když prostřou vjemy na táce,
žádná legrace mezi slovy
pokud zisk je neziskový!


První stisk ruky
přerostlé kluky rozohní
Ústy již nepohni,
řvou oči těkavé
jen co vyplave
špína z vína čistoty


Vtipné bonmoty
chytne za slovo
a hned nanovo
naráží do paží vztyčených
Pískot - smích publika
nic neříká o národě!


Ryba ve vodě vždy politik,
když kritik za patou
se jemu plazí
S běžnou výplatou
příliš drazí jsou státníci
- svou palici mají bohatě mazanou!


Jaké časy asi nastanou po volbách
jen v nitkách manažerů,
kteří z vysoka ,,perů" peníze
co z krize vytěžili
Zkraťme žíly a vraťme každou ránu
na membránu urny volební

středa 24. ledna 2018

Jehličí za krkem


Vydávám se přírodě napospas
Jehličí za krkem,
dole rozzuřený splav úprkem
chrlí vodu bez přestání

Zatímco slunce o dům
opřelo se teplou dlaní
- právě tam,
kde štěně bosé loví stín,

já kvapem utíkám do mokřin
Jdu po cestě věky vyšlapané
- na tu ten kámen,
sedal nejeden praděda

Rozvětřilý den přehluší
všude přítomná lebeda
- pod oskeruší
kryje zahanbené torzo zlomeného kříže ...

Nejen obzor mlha halí
Dálnicí překlenuté jsou mnohé skály,
přitom vím - čím rychleji k sobě máme,
tím větší kámen cestu hradí!

Jó, když my byli mladí ...


pátek 19. ledna 2018

Sluneční směna

 
Uprostřed noci
sklízím pocit
nedopita
- za oknem hvězdná síta
prosévají meteority
 
Spánek silně zbitý
odkládám ke kládám,
co v nestřežené chvíli
bez ptaní naložili
na shrbený hřbet
 
Už svítání
popadlo světlomet
a sluneční paprsek
do vrásek noci
zlehka natáhl dlaň
 
Sněhoví vlci,
co dole u cesty 
zalehli stráň,
jak hladové nevěsty
o stín ve větru se melou
 
Slunce zubatou pilou
lehounce krájí noc na vyjasněno
Každodenní směnou
slunce svit víc a více
rozzářit chce nejen jaru líce ...

středa 17. ledna 2018

Pomněnkové léto


Bílý motýl
z modře pomněnek
se právě na mol opil
- na lásku hledal lék
pod nebem zamračeným

I běláskům
čas od času splín
přeletí přes cestu
(Včera babočku kopřivovou
měl coby nevěstu

Teď aby hledal novou!
Prý okáč zední
bere ji sotva se setmí
pod křídla zrzavá
Holt nebyla ta pravá ...)

Radí můra ze šeříku:
Chceš-li se mít jako v ráji,
nešťastný ty trosečníku,
namluv sobě vřetenušku
- dětí, co si hrají, budete mít plnou snůšku

Také sličná vílenka
zrovna na leknínu přemýšlí,
čí že bude milenka,
když smrtihlav jak zlý stín
prolétl jí srdéčkem

Ta či ten
v každé době hledá sobě
tu jedinou květinu
Sic zlá zkušenost i neúprosný čas
křídla hodně přistřihnul,
jedna voní vždy pro nás


pondělí 15. ledna 2018

Lásky v leknínu


V leknínu noci
ztrácejí kluci
temný strach
 
Ve vlnách vášně
právě hravě a velmi prostopášně
nejeden sbírá plusy
 
Kdo chce holce pusy z lásky dát,
musí zapnout prstoklad chtění
všemu dění na akorát
 
Vždyť ve vůni leknínu
průšvih se vždy vyhnul
všem odvážným ztřeštěncům
 
Měsíc v úplňku
jenom tak milencům
do srdce kleká
 
Přes tůňku s leknínem
v světě tak jiném
mohutná proudí lásky řeka ...

neděle 14. ledna 2018

Takhle po ránu


Kozí sněm a v něm
kozel s bradkou na kolena
On marně dumá,
která pak ta vyvolená,
co tu má
královnou se jeho stát:
 
,,Vznešený majestát zcela jistě
má bílá koza vpředu
Leč její výsměch živě svedu
představit si již nyní
Navíc s budoucí tchyní,
což velká potíž, mám velké spory
 
Ono totiž,
když onehdy byl jsem chorý,
místo mzdy za dobrou práci
od ní jen a jen láci
slyšel jsem od rána
- má ušní membrána odnesla to málem
 
No a když teď stal jsem se králem,
kozí sněť přece nevezmu pod křídla!
Zato, ta černá vzadu,
co si mě vyhlídla,
má zlato v hrdle, bílou bradu,
ale je z Nemanic - no tak zase nic!
 
Ovšem ta bílá vlevo,
co stojí sice jak bukové dřevo
a její píce - no žádná sláva,
snad proto v meziroží 
téměř holohlavá
(Jinak je fakt boží ...)
 
Ta má bude královna!
Jak proutek se narovnám
a hned jdu do ní
Už rohatou hlavu něžně kloní
- napnutý jsem jako luk ...
Mňam, to byl ale trk!"
 

sobota 13. ledna 2018

Mlžný bál






Mlha tančící do údolí
kvapem drolí
probuzené paprsky
na mléčné pološero

Marně z termosky
zahřívám tělo promrzlé
Když tu hle:
Nad stromy stoupá kouř

Jedovaté atomy - nevzhledná to brož
zabodnutá do krajiny ticha
přes záporné stíny
vnadně dýchá od plamene tepla

Přese mne mlha slétla
přímo do vrboví u potoka
- tam bublavými slovy brouká
voda bez ledu píseň smuteční

Kde dříve dům
pouze komín ční plný sazí
Skrze něj si teplo razí cestu do nebes
Nejen pes ví kudy dál!

Přes sluneční jistinu se mlžný bál
rozjetý po kraji
zvolna mění v perly rosy,
co si o zem tóny brnkají



pondělí 8. ledna 2018

Hříšníci


Kaňka do oka mi padla
Pláňka, říkám si,
když od zrcadla
zpod řasy crčí beznaděj

Tak se hezky měj
na vrcholu žití!
Každé kvítí jednou odkvete
Repete víc nebude!

Vytýčeným osudem
kráčíme po ose vlastní
a čas pouze vrásky zkrásní
do půdy rozorané

I můj plamen
dohoří záhy
- pak nebude vláhy,
která by jej probudila

Z pevných paží
dnes vyvěrá mocná síla,
co hodně se snaží
zadupat rodinu do Neznám tě!

Svou vinu
ve vlastním kabátě
málokdo vidí
A přece, jsme lidi chybující!

I na tvé líci
kaňka rozpitá
dnes vzdorem se pyšní
- všichni jsme taktéž hříšní



neděle 7. ledna 2018

Na budoucnost


Popíjím víno psí,
zatímco ty jsi
jak zákon káže
u ženy (prý lokaj, páže)

Sny pohřbeny
v neústupností faktů
a tak tu srkám představy
na stavy přijatelné

Ve tmě bíločerné
nyní veď mě coby slepce,
jenž na kolébce slov
vyhlédl si krov pro šibenici

Na řetízku psici může vést
Jenže má pověst v písku pod stolem
od hodin přesýpacích
zašlapaná zcela

V temných mracích
se již bělá začátek nový
Od podkovy pro štěstí,
cos mi dal, již jen síra dští

Proto vlak zahoukal na rozlučku
Teď marnosti váži smyčku kolem krku
Co mi je víc po tvé gáži!
Do sklenic já proudem lila víno - tys sotva srkl ...

pátek 5. ledna 2018

A už zase

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Chumelí
Vločka vločku stíhá
Ze jmelí nepatrná piha zeleně
hodně stísněně s bílým nosem
krčí se pod nánosem
 přetěžkého pápěří

Už nesněží
Vítr svlékl stromy do černé,
zatímco domy propouští do skulinek
vločky dotěrné, 
kde převlečeny za pramínek
chtějí posečkat do jara

To pak kytara
ptačích hlasů
 se od lesů rozezpívá
tak, že vrba jíva
 rozpučí se na bílo
Už aby to bylo!

čtvrtek 4. ledna 2018

Vysoká kočičí

 
 
 
Psáno kočičími drápky ...

Vzkaz z ticha bytu








Smutek prázdného bytu
si tu tiše píše vzkaz
Až na doraz v uších zní
famózní píseň dětských hlásků

Živý sen na procházku
životem vydal se po vlastní trati
Jen škoda, že velmi záhy ztratil cestu zpět
Ošoupané prahy - kulomet slov je minulost

Občas coby host zavítá
dospělá cesta spletitá
do prostředí vzpomínek
Kdy naposledy dětský lék prošel bytem?

I ten děda s hůlčičkou měl den,
kdy vlastní cestičkou
střemhlav co nejdál
prchal z rodičovského náručí!

Co už nabručí tvář vrásčitá!
Do každého čas drápky zatne a spočítá
kroky vratné do ticha prázdného bytu
Svědomí své teď zpytuj ...



středa 3. ledna 2018

Světská sláva

 
Litry slávy protékají splavy,
korytem řádů i chaosem nekonečna
Až sem stříká pěna mléčná
s nánosem vzletných bublinek
 
Hned kelímek držím v dlani,
bych si na ni připít směla - do dna!
Voda plodná úplně a zcela ztratila se
- v mlžné rose se prázdno koupe 
 
Co po slávě skoupé, říkám si,
když vlasy bělají v závěji prošlých let
Napohled idyla, když sláva tu byla nesena do nebes
- pak štěkl pes po ní
 
Marně slzy roní u pramene
V toku času se zapomene,
kdo plenil kasu a kdo drze do skály
 deziluze duhou vypálil
 
 

úterý 2. ledna 2018

Nepřestávej hledat

Je tolik odpovědí
a ještě více otázek
nejen, když život vyjde z šedi
a láska jak ostrý provázek
tiskne dříve volnou hruď

- v tu chvíli rozum na padrť
a baba neporadí
proč jedněm akord ladí
a jiným skřípe všechna snaha!

A pročpak sebelepší dlaha
zlomené srdce neslepí
a proč občas i slepý
vidí dál než moudrý král
či dravec ostrozraký?

Ty ptáš se taky
odkud kam
jdeme od prvního vykročení
a jaké nám ceny dají u cíle?

Otázek mnohdy na tisíce
- odpovědí promile,
když vyhořelá svíce
náhle zhasíná!
Neznalost je čí vina!?

pondělí 1. ledna 2018

Ty víš ...

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Ve světě spousta matek,
co na Vánoční svátek
posílají nekonečnou lásku svým dětem,
jenž zaujaté širým světem
zapomněly,
že ve jmelí
není všechno štěstí
 
Včera pro změnu na náměstí
přiopilým krokem
za starým rokem
šampaňským s tím či s tím
poslední kreslila se tečka,
zatímco doma máma na synečka
sama zvedala číš
 
 
***


Lidská hrdost ve spojení s uraženou ješitností se dá srovnat jen s hloupostí člověka, který dospěl pouze tělem, ne rozumem ...